First date

6. prosince 2015 v 12:06 | Womi |  Jednorázovky
Malá jednorázovka k tématu týdne "ve stínu"
Myslím, že Lokiho dilema už někdy zažil nejeden z nás a věřím, že se vám bude líbit. :-)
-w-

"Co si mám, u Devíti, vzít na sebe?" Loki stojí před velkou skříní plnou různého oblečení a nerozhodně přešlapuje už minimálně hodinu. Opět přelétne pohledem její obsah, na ramínkách perfektně vyžehlené košile v různých barvách, od bílé, přes červené, modré, oranžové, černé, až k jeho nejoblíbenější barvě, zelené. Ty má hned v několika odstínech. Trička dokonale vyrovnaná a srovnaná podle barev v komínkách zabírají dvě široké police. Další ramínka s pověšenýma kalhotama, džíny, sportovní kalhoty, společenské kalhoty. Saka, kabáty a svetry zabírají samostatnou skříň, která je otevřená hned vedle té první.
"Kdybych aspoň věděl, kam půjdeme a mohl se rozhodnout podle toho," nadává, když ze sebe shodí bílou košili s krátkým rukávem a připojí ji na hromádku k ostatním, již vyzkoušeným věcem. Na posteli už se mu za poslední hodinu nakupila slušná sbírka možností. Leží zde čtvery různé džíny, asi 6 triček s různými motivy, od AC/DC (To by vypadalo, že se mu chci zalíbit), přes Supermana (moc dětské), po čistě bez potisku (příliš jednoduché). Dále zmuchlané čtyři košile a jeden pruhovaný svetr. Zastaví se a podívá se na sebe do zrcadla. Vysoká, štíhlá postava, pro tuhle chvíli oblečená v modrých, módně roztrhaných džínách. Černé vlasy spadající na ramena, zářící zelené oči, bledá kůže. Dokonalé bílé zuby za krvavě rudými rty.
"Vypadám příšerně, je úplně jedno, co si vezmu na sebe, když uteče hned, jak mě uvidí," zajede rukama do vlasů a nemá daleko k nervovému zhroucení. "Zruším to. Nikam nepůjdu, zůstanu zalezlý v posteli a nikam nepůjdu," mumlá a na hromadu přistávají i džíny. "Jenže já chci jít, kdybych to zrušil, tak si to budu vyčítat. Ale co když se znemožním a už nikdy mě nepozve?" vybere ze skříně úzké černé džíny a pokračuje ve svém depresivním monologu. "Určitě to poseru. Řeknu něco trapného a bude čekat, jen ať to pitomé rande už skončí. Proč jsem s tím vůbec souhlasil? Proč rande?" To slovo v něm vyvolává paniku. Nikdy ještě na žádné schůzce nebyl a zdá se mu směšné, že on, Loki, bůh neplechy, je tisíc let starý a je nervózní z toho, že byl pozván na schůzku. Zadívá se na sebe v černých džínách a uzná, že ty už si prostě nechá. Čas se nebezpečně krátí, za hodinu ho zde vyzvedne a on se nechce opozdit. Tím by úplně zkazil první dojem, to nemůže dopustit. Černé džíny jsou neutrální, hodí se na procházku, zároveň se v nich mohou jíst najíst nebo do kina. "Nebo skočit z mostu, když na to přijde," dokončí svou myšlenku nahlas a pocítí šimrání v oblasti žaludku. Nervozita stoupá a on sotva kontroluje své dýchání. Občas se přistihne, že zadržuje dech úplně.
"Musím se sebrat. Vždyť se neuvidíme poprvé." Jenže teď je to jiné. Je to oficiální schůzka. Žádné nesmělé polibky ve stínu stromů před jeho bytem. Dostal oficiální pozvání na rande, a pokud ze sebe neudělá úplného idiota, jejich vztah vejde ve známost. Je na to připravený? Sám neví, vnímá pouze vlny nervozity poletující v okolí jeh žaludku. Dojde si do kuchyně pro vodu a už po několikáté si v koupelně vyčistí zuby. Chce, aby vše bylo perfektní. Nechce zkazit ničím dojem, proto mu dělá takový problém vybrat oblečení. Navíc, to otravné svlékání a oblékání. Ale nerad by svými rozklepanými prsty přičaroval něco, co neměl v úmyslu. Radši tedy vše zkouší, jako by byl obyčejný smrtelník, než aby pak musel vysvětlovat, proč má jedno oko růžové nebo půlku vlasů červených jako ohníček.
Po sté vezme do ruky hřeben a učeše si vlasy, které jsou dávno dokonale upravené. Chvíli přemýšlel, že by je svázal do ohonu, ale rozpuštěné budou pohodlnější. Povzdychne si, rozklepanýma rukama odloží hřeben na polici pod zrcadlem a vrátí se do ložnice ke svému rozhodování. Usedne na postel, hlavu si opře o hřbety rukou a očima pátrá po vhodném svršku. Začíná zima, venku jinovatka pokryla zemi a tak potřebuje něco, v čem mu nebude chladno, pokud se skutečně půjdou projít. Do očí mu padne tmavě zelené tričko s límečkem. Jednoduché, bez zbytečných vzorů, jen v pase u švu kouká cedulka s vyšitým krokodýlem. To bude to pravé. Vypadá elegantně, ale nic noblesního nebo přehnaného. Co k němu? Černý svetr s výstřihem do V. Nebudu vypadat, jako kdybych šel na pohřeb, místo na rande? Doufám, že ne. Ale černá barva asi nejlépe vystihuje mojí momentální náladu. Pohlédne na hodinky, "Sakra, už jen půl hodiny!" Urychleně vstane z postele, ustrojí se do vybraných kousků a uhladí si límeček. V zrcadle vidí svůj odraz, a i když není zcela spokojený s výsledkem, už nemá čas na to, aby se znovu převlékl. Na věšák ke dveřím si přinese černý kabát a svou oblíbenou zelenou šálu. Vrátí se do koupelny a použije parfém od Diora. V ložnici mávne rukou a vytahané oblečení se na hromadě přesune do jedné police ve skříni. Zavře je, aby nebyl vidět ten neskutečný nepořádek, který svým blázněním vytvořil. Znovu zavadí pohledem o zrcadlo a zaúpí, připadá si, že vypadá nejhůř, jak může a chce vzít do ruky telefon, že schůzku opravdu zruší, když v tu chvíli mu zapípá přijatá SMS.
"Jsem na cestě. Buď připravený, budu u tebe včas," čte nahlas a poslední zbytky sebedůvěry se rozplynou v mlhu. Do schůzky zbývá posledních 15 minut a on se celý roztřesený usadí na posteli. Nemá sílu odpovídat, má tak stažený žaludek, že nedokáže ani rozumně uvažovat.
"Prosím, ať to neposeru, ten trapas bych nepřežil," šeptá si sám pro sebe. Radši by se šel postavit drakovi nebo jiné příšeře, než se zvednout a jít na schůzku. Začne přemýšlet o sebevraždě, aby se vyhnul možnosti, že se večer nepovede, když ho vyruší zazvonění domovního zvonku. Pohlédne na hodiny, přesně 20:00.
"Je tu opravdu včas," ocení Loki a neochotně vstane. Naposledy zkontroluje svůj odraz v zrcadle, uzná, že hůř už by vypadat nemohl a s výrazem odsouzence na popravu se vydá otevřít dveře.
Se sklopenýma očima otevře a ve stínu za domovním světlem vidí drahé, černé kožené boty. Očima putuje výš, přes tmavě modré džíny, černý kabát do půli stehen, bílou šálu až k těm nejkrásnějším oříškově hnědým očím na celém světě. Když se ztratí v jejich hloubce, veškerá nervozita z něj spadne a vykouzlí nesmělý úsměv.
"Jsi tu přesně."
"Samozřejmě," odpoví Anthony Edward Stark a rošťácky se usměje, "nikdy nechodím pozdě na důležité schůzky."
"Naše schůzka je pro tebe důležitá?" nesměle se otáže Loki a zapíná si kabát. Vidí, že veku začíná sněžit a na Tonyho vlasy dopadají první vločky, třpytící se jako diamanty.
"Nejdůležitější ze všech," ubezpečí jej Tony, přistoupí k němu a měkce jej políbí. "Tak ať už začne, zavři dveře, auto čeká," se smíchem Lokiho tahá za ruku od dveří.
"A kam jedeme?" zajímá se, nyní už také rozesmátý Loki.
"To je překvapení," odpoví s tajemným úsměvem poté, co oba nasednou do auta. Zařadí rychlost a vyjede vstříc jejich první oficiální schůzce.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama