Za závojem

25. listopadu 2015 v 23:26 | Womi |  Jednorázovky
Krátká jednorázovka k tématu týdne "Naposledy".
Trochu smutná, odrážela mojí momentální špatnou náladu. Věřím, že se vám bude líbit a dočtete až do konce.
-w-



Už je to téměř rok, kdy jej viděl naposledy, ale stále má pocit, jako by odešel před malou chvilkou. Stále vidí jeho černé vlasy, rámující bledý obličej. Oči jako dva smaragdy, rty rudé jako čerstvá krev. Dokonalé bílé zuby, které se ukázaly pokaždé, když se něčemu smál. Jemné vrásky okolo očí, které vystoupily na povrch při něžném úsměvu. Zavře oči a vybavuje si vůni, tak omamnou a sladkou, které se nikdy nedokáže nabažit. S povzdechem se opře rukou o opěradlo křesla a ztěžka se postaví. Zamlženým zrakem se snaží zaostřit na sklenici na stole. Už je opět prázdná, ale nedokáže si uvědomit, kdy jí vypil. Vrávoravě se vydá na dlouhou cestu k baru, kde čeká zbytek nevypité láhve. I když se opravdu snaží postupovat po přímce, celou vzdálenost ujde ve skutečnosti dvakrát. Je opilý, stejně jako každý den od doby, kdy jej viděl naposledy. Přes den utopený v moři práce, večer utápí svůj žal ve zlatavé skotské. Uvědomuje si, že je závislý a měl by se sebou něco dělat. Ale pokaždé, když se večer neopil do bezvědomí, se mu vracela ta stejná noční můra. To už nechce zažít. Zkoušel i tablety na spaní, různou alternativní medicínu, absolvoval dokonce i několik sezení u renomovaného psychologa. Nic z toho mu nepomohlo. Během roku postupně přestal reagovat na pozvánky na party, kde vždy býval čestným hostem a bavil celou společnost. Už se ani neúčastnil porad svého týmu, nechodil na pracovní setkání, vedení firmy za něj obstarávali jiní. On jen podepisoval dokumenty, když bylo zapotřebí přímo jeho podpisu. Nechodil už nikam, nebýt jeho robotického sluhy, neměl by zřejmě ani co jíst. Jediné, co si obstaral a nikdy nezapomněl, byly láhve drahého alkoholu.

Uchopí hrdlo a sejme víčko. Dlouze se napije a při pokusu o zašroubování láhve mu uzávěr vypadne a odkutálí se kamsi mimo jeho zorné pole. Mávne nad tím rukou, opět si zavdá a utře si vousy prázdnou rukou. Opatrně, přidržující se nábytku, pokračuje do své ložnice. Jako vždy cestou očima zabrousí ke dveřím, vedle těch jeho. Nikdy v druhé ložnici nespí, nedokáže to. Dojde k těm zapovězeným dveřím a opře si o ně hlavu. Jednu ruku položí na dveře, jako by doufal, že druhý odpoví dotekem své dlaně. Čeká dlouho, ani neví, kolik času uplynulo od doby, kdy položil své čelo na studené dřevo, ale odpověď nepřichází. Chce zašeptat jeho jméno, ale z úst mu vyjde pouze zoufalý vzlyk. Zapře se a narovná své tělo, zamíří do své ložnice, a když do ní vejde, zavře za sebou dveře. Odloží láhev a přejde do své koupelny. Poté, co si uleví, zadívá se na svůj dvojitý obraz v zrcadle. Není příliš vysoký a ani nejmladší, ale stále se udržuje v perfektní kondici. Na skráních přibylo šedin, i vousy začínají stříbrnět. Starosti posledního roku si vybírají svou daň, stejně jako alkohol. Potřebuje oholit, jeho vždy tak upravená bradka se začíná ztrácet v jeho několikadenním strništi. Oříškově hnědé oči se smutně dívají na odraz v zrcadle. Pomalu zavrtí hlavou a začne svlékat oděv. Jde mu to ztěžka, nemá cit v rukách a knoflíčky jeho košile mu stále pod prsty utíkají. Vzpomene si, jak rozepínal jeho zelenou košili a frustrovaně trhne okraji té své. Z očí mu skápne jedna slza, následuje druhá a za pár okamžiků již kanou jedna po druhé. Vzdá svůj předem prohraný boj s košilí, záhadným způsobem se dostane alespoň z kalhot a usedne na postel. Složí hlavu do dlaní, vzpomíná na ten pocit, jaké to bylo, když jej objímal a jejich údy byly propletené. Z úst mu unikne další tichý vzlyk. Neokáže to vydržet, tu tíživou samotu, ví, že už jej nikdy nespatří jinak, než ve své mysli nebo na záznamu z videokamery. Mučivá úzkost jej sžírá a on dopije svou whisky. Pomalu ulehne do postele, obejme svůj polštář a předtím, než upadne do tak toužebně očekávaného bezvědomí, zašeptá: "Jak jsi mohl zemřít? Jaks mě tu mohl nechat? Tak moc mi chybíš."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama