Vzpomínky zůstanou - 7. kapitola
26. srpna 2019 v 13:37 | Womiska
|
Vzpomínky zůstanou
Dny plynuly zběsilým tempem a s každou uplynulou hodinou se v bohově nitru hromadila větší a větší úzkost. Tonyho stav byl proměnlivý. Některé dny byl relativně v pohodě, vtipkoval, provokoval boha, byl schopen se o sebe normálně postarat, i když mu všechny činnosti trvaly mnohem déle, než běžně, ale zvládal to s noblesou sobě vlastní.
Častěji mu však bylo příliš zle, aby sám dokázal vylézt z postele. V takových dnech se uzavíral do sebe, mluvil jen málo a byl podrážděný. I když nic neřekl, Loki ho podezíral, že má bolesti. Chápal, proč do sebe nechtěl žádné léky cpát. Měl by pocit, že svůj boj prohrál, že je u konce svého života a že zbývá jen pár okamžiků, než vydechne naposledy.
Dokud byl Tony v nemocnici, často nad smrtí přemýšlel, byl s ní smířený a vlastně se na ni těšil. Avšak s bohem po boku se vrátila jeho touha po životě. Prahnul po bohově společnosti a za nic se jí nechtěl vzdát. Po jeho návratu si uvědomil, že na smrt není připraven, ač si na tu skutečnost zvykal od doby, kdy se o své nemoci dozvěděl.
Stalo se to několik měsíců před tím, než Lokiho poslal pryč. Když zjistil svou chorobu, odjel do své vily v Malibu a tři dny strávil opilý na mol. Lokimu tehdy řekl, že jede na pracovní kongres na druhou stranu Ameriky. Potřeboval tu informaci zpracovat, smířit se s osudem. Po návratu měl sice černé svědomí kvůli lži, které se na bohu dopustil, dokázal však přede všemi svůj stav mistrně skrývat.
Nebylo dne, po Lokiho odchodu, kdy nelitoval svého tajemství. Kdyby mu býval řekl, že je nemocný, mohli si ušetřit spoustu problémů. Tony mu však nechtěl přidělávat starosti a pak se obával, že by se jeho láska mohla změnit v lítost. Tony by skousl cokoliv, ale vztah z lítosti nikdy.
Snažil se být ve svých špatných dnech na Lokiho milý, ne vždy se mu to však dařilo. Vlastní neschopnost v něm vyvolávala pocit frustrace, která nemizela. Zavrtávala se mu pod kůži, s neodbytnou naléhavostí zatínala drápky do jeho nitra a zabodla je do něj v těch nejnevhodnějších chvílích.
Měl pocit obrovského selhání sám před sebou. Někdy chtěl mlátit hlavou o zeď nad zoufalostí svého stavu, kdy si nebyl schopen bez pomoci dojít ani na toaletu. Nenáviděl ty stavy, kdy potřeboval Lokiho pomoc a pak na něj byl místo vděku nevrlý.
Bůh jeho výkyvy nálad snášel statečně, a pokud se ho nějaká pichlavá poznámka někdy dotkla, nedal to nijak najevo. Pouze trpělivě a s láskou v očích Tonyho pohladil a nechal ho vyvztekat se.
Miliardář se mu pak vždy kajícně omlouval, se slzami v očích ho prosil o odpuštění a Loki jen s úsměvem slíbával slzy z jeho tváří.
Tonyho frustrace však pramenila především z jednoho poměrně ožehavého problému, který mu nedal spát a pocit selhání v něm akorát rostl a nabýval čím dál větších rozměrů. Fakt, že nedokázal uspokojit svého milence, ho drtil jako balvan.
Pokoušel se o to. Mnohokrát, než mu Loki s chápavým úsměvem naznačil, že si s tím nemá dělat hlavu. Tony se potom cítil, jako by dostal facku, ale sám před sebou v ten den konečně uznal, že to nedokáže. Loki měl vždycky velkou výdrž a ani sexuální abstinence na to neměla vliv. A miliardář, který se hroutil v záchvatu kašle a popadal dech i po delším polibku, to prostě nemohl udýchat.
Jeho deprese a pocit vlastní neschopnosti se tím však ještě více prohloubili. Stahoval se do sebe, a i když věděl, že tím bohu ubližuje, ve svých špatných dnech to nezvládal ukočírovat.
Loki kráčel za bratrem s rozporuplnými pocity. Vedl ho do něčeho, čemu říkal bar, ale Loki to spíš podle popisu pojmenoval jako nálevnu. Ještě nikdy na Midgradu nebyl. A když ho sem Thor pozval, neboť mu chtěl ukázat svět, který si zamiloval, se špatně skrývaným nadšením přijal jeho nabídku.
Ošíval se z nezvyklého pocitu, jež mu působilo jeho místní oblečení. Světle modré vyšisované džíny mu připadaly příliš hrubé a černé tričko s límečkem zas příliš odhalující. Byl zvyklý na několik vrstev jejich typického oděvu a toto mu připadalo nepatřičné. Thor však v džínách a polorozepnuté košili vypadal naprosto spokojeně.
Thor se obrátil se na zamyšleného bratra a počkal, až s ním srovná krok. Zastavil pár metrů před podnikem, k jehož vchodu vedla dlouhá fronta návštěvníků, doufajících, že se na ně usměje štěstí a budou vpuštěni dovnitř.
"Těšíš se?" zeptal se s pohledem upřeným na vyhazovače.
"Ani nevím," pokrčil rameny, "nevím, co od toho mám očekávat."
"Věřím, že získáš nové přátele." Poplácal ho po rameni a vyzval ho, aby následoval jeho kroky.
Došli k bodyguardovi, který je po kontrole jmen se seznamem hostí vpustil dovnitř. Prodírali se přes narvaný parket k baru, kde vzal hromovládce pro oba pivo, a jal se hledat své přátele.
Loki šel s očima navrch hlavy v těsném závěsu za ním. Hlasitá hudba, která neměla hudebníky, a umělá barevná světla ho zaujaly natolik, že narazil do bratrových zad. Omluvně se usmál, když se na něj Thor otočil a zašklebil.
Posadili se ke stolu a Loki se postupně seznámil se členy týmu, co bojoval se zlotřilci, jak je jednou pojmenoval Thor, při vyprávění svých zážitků.
Natasha po něm vrhla malý, ale jemný úsměv, který se odvážil opatrně opětovat. Clint a Steve mu podali přes stůl ruku, ale byli zabráni do konverzace, proto si ho nijak zvlášť nevšímali. Bruce se ho naopak začal živě vyptávat na Ásgard a život na něm a Loki ochotně odpovídal.
Upíjel pivo a soustředěně poslouchal Bannera, až si malém nevšiml muže, který se po chvíli posadil ke kraji stolu vedle Thora a přes sklenici skotské si Lokiho bezostyšně prohlížel.
"Tvůj mladší bráška?" Udělal sklenicí výmluvné gesto.
Ten pohyb zaujal Lokiho periferní vidění a on se odvrátil od doktora, aby si nově příchozího prohlédl. Měl pocit, že se mu na moment zastavilo srdce. Jeho planoucí pohled v něm vyvolal třes a zvláštní pocity, které dosud nepoznal. Žaludek se mu stáhl a okolo páteře se mu rozlézalo pálivé mrazení. Byl naprosto dokonalý, alespoň ta část těla, kterou bylo nad stolem vidět. Z jeho očí sálala nekonečná inteligence, která ho na chvíli přikovala v neschopnosti pohybu.
"Posuň se," řekl neznámý muž Thorovi, "ať se můžu seznámit."
Hromovládce vyhověl jeho přání a vyměnil si s ním místo. Lokimu se tak naskytl výhled na tělo v perfektně padnoucím obleku. Na moment ztuhl, když se k němu muž naklonil, aby mohl prolézt na lavici vedle něj. Sledoval jeho ostře řezaný profil, jak upil ze své sklenice, než ji naučeným pohybem odložil na stůl.
Natočil se k němu, až se jejich kolena na malý okamžik dotkla, což v Lokim vyvolalo další dávku mrazení, postupující podél páteře. "Tony Stark, těší mě," představil se a nabídl mu svou ruku.
Přijal nabízenou dlaň a pevně ji stiskl. "Loki."
Podržel ji ve svých prstech o několik okamžiků déle, než bylo nutné, ale nemohl se odtrhnout od jeho oříškových očí. Konečně byl tak blízko, že rozpoznal jejich odstín. Rychle ruku pustil a napil se, aby zamaskoval své rozpaky. Nerozuměl, co se to s ním děje. Pocity, které probíhaly jeho tělem, pro něj byly zcela nové a zrazovaly jeho jinak výřečný jazyk. Nevěděl, co říct, navíc si ho Tony nepokrytě prohlížel a Loki nepochyboval, že mu rudnou tváře. Lámal si hlavu nad tím, jak začít konverzaci, aby zaplnil to nepříjemné ticho, ale Clint ho nakonec předběhl a aniž by tušil, zachránil ho před trapasem.
"Dneska jsi zpět nějak brzo," promluvil agent rozverně. "Se ti nepostavil?"
"To víš, že postavil," zasmál se Stark a sáhl po sklenici, "ale bál jsem se, že bych prošvihl tady to roztomilé štěňátko." Jemně drcnul loktem do Lokiho paže. "A tak jsem vynechal předehru a šel rovnou na věc," vysvětlil a mrkl na lukostřelce. "Ukázalo se, že tu má doprovod, tak ani netrvala na nějakém povídání po tom," rozesmál se a dopil drink na jedno polknutí.
"Ty vole, Starku, už ti nějaká dala někdy košem?" zeptal se nevěřícně Steve.
Pokrčil bezstarostně rameny. "Myslím, že jedna jo."
"Jak jsi to přežil?" vložila se do hovoru Natasha. "To musela být rána pro tvoje ego," posměšně se ušklíbla.
"Ani ne," mávl rukou, "ta holka byla lesba, tak jsem ošukal její kámošku."
Loki sledoval, jak se všichni okolo smějí a snažil se to pobrat. Připadal si jako úplný idiot a měl vztek sám na sebe, že s ním Tony, aniž by to vůbec tušil, zamával takovým způsobem, až ho nutil koktat a červenat se, jako by byl malá školačka. A ještě ho nazval roztomilým štěňátkem, což by ho normálně urazilo a vyústilo by ve slovní přestřelku. Svým letmým dotykem však Lokiho dočista odzbrojil a ten se nezmohl na nic, než zamrkat.
Nerozuměl sám sobě. Stark se mu velmi líbil, byl to přesně jeho typ, ale takhle mu ještě nikdo neučaroval. Zvlášť někdo, koho nikdy nebude mít. Někdo, kdo evidentně rád a často střídá partnerky a už jen fakt, že Loki je muž, ho vyřazuje i z možnosti jednorázového povyražení.
S povzdechem se posunul na lavici blíž ke stěně, přehodil jednu nohu přes ni a obkročmo sedě se opřel o stěnu. Upil pivo a pozorně sledoval dění u stolu. Odsunutí ze Starkovy bezprostřední blízkosti mu navrátilo alespoň malý kousek rozumného uvažování, ale ne na dlouho.
"Bojíš se mě snad?" Tony se naklonil blíž a bohovi se opět rozbušilo srdce, horko těžko před chvilkou uklidněné.
"Cože?" podivil se. Nebál se. Pocítil však touhu zabořit své prsty do hnědých vlasů a zjistit, zda jsou tak jemné, jak vypadají. Sledoval drobné vrásky okolo rozverných očí s rozšířenými zornicemi. Vpil se do jeho pohledu a na chvíli se v něm ztratil. "Proč bych se měl bát?"
"Odsedl sis." Zamračil se. "Nebo tě naštvalo to štěně? Nemyslel jsem to zle, ale fakt ses tak tvářil," řekl a cukl koutkem úst v pokřiveném úsměvu.
"Jako štěně?" ujišťoval se. "To jsem tak roztomilej?" Upřímně se rozchechtal.
Tony si dal s odpovědí na čas. "Možná," utrousil poté, co se na něj dostatečně vynadíval a mrkl na něj, než začal odpovídat na otázku, která od stolu zazněla.
Vzpomínky zůstanou - 6. kapitola
20. srpna 2019 v 13:04 | Womiska
|
Vzpomínky zůstanou
"Jsi doma," pošeptal mu Loki do ucha, když ho z výtahu nesl dovnitř. Zastavil se v kuchyňské části. "Kam bys chtěl? Ložnice? Nebo gauč?"
"Sprchu, prosím." Cesta domů ho unavila. Nechal se nést a opíral si hlavu o klíční kost vyššího muže, vdechoval jeho exotickou vůni a nemohl se nabažit jeho přítomnosti. Stále tomu nemohl uvěřit, obával se, že je to jen krásný sen, z nějž se probudí zpět v nemocnici. Doufal, že pokud je to sen nebo halucinace, že už se z něj neprobudí a posledních pár dní prožije v něm.
"Nechceš si napřed odpočinout?" namítl Loki.
"Odpočinu si ve sprše. Prosím. Nebyl jsem v ní už tak dlouho. Vždycky mě někdo akorát umyl nějakou hnusnou houbou." Zatnul pěsti. "Nedokážeš si představit, jak to bylo ponižující. Já… chci se cítit čistý. Potřebuju to, jinak se zblázním."
"Dobře, tak tedy sprcha." Usmál se a vykročil ke koupelně. "Teď tě posadím, jo? A připravím ti to." Opřel ho na zemi o zeď a pustil vodu. Díval se na něj, jak sedí jako hromádka neštěstí a zatoužil mu zvednout náladu. "Chceš umýt záda?" zeptal se laškovně, opíraje se o zástěnu.
Tony na něj zamrkal. "Nejen záda." Zazubil se a vyplázl na něj jazyk.
Klekl si před něj a začal mu rozepínat knoflíčky u košile. "To bude drahý."
"Jsem hodně zazobanej, to unesu," ušklíbl se.
Loki postřehl, že jeho špičkování sice postrádalo svou typickou jiskru, ale přesto zněl o mnoho lépe než v nemocnici. "Nechci prachy," odpověděl a pohodil hlavou.
Tony se pokřiveně zaculil. "A co by si vaše veličenstvo přálo?"
Loki se obličejem naklonil až k němu. "Pusu."
"To je hodně vysoká cena." Uznale pokýval hlavou a vzal tvář boha do dlaně. "Zaplatím ji moc rád," zašeptal a překonal pár centimetrů, co dělily jejich rty.
Loki zakňučel do jeho úst, když se otřel svými rty o druhé. Líbal ho jemně a něžně, vychutnával si jejich první polibek od svého návratu. Chytil ho zezadu za krkem a přitáhl si ho blíž. Zavřel oči, aby ještě lépe procítil tento okamžik. Když je otevřel, viděl, jak nemocnému stékají po tváří slané kapičky. Ukončil polibek a Tony se snažil popadnout dech.
"Proč pláčeš?" zeptal se a vzal ho opět do náruče. Na chvilku se soustředil a jejich oblečení zmizelo.
"Myslel jsem, že už tě nikdy nevidím," řekl popravdě. "Že už nikdy neuvidím tvůj úsměv, neuslyším tvůj hlas, neucítím tvoji kůži pod svýma rukama."
Loki vstoupil do sprchy a s Tonym se posadil na zem. Opřel si jeho záda o svůj hrudník, nohy natáhl vedle něj a políbil ho za krk. Pustil vodu a pomalu ho začal sprchovat. "Tony…"
"A teď jsi tady. Sedíš tu u mě, nádhernej a dokonalej jako tenkrát, navíc nahej, a já?" frustrovaně zavrčel.
"Co, ty?" hlesl, roztíraje vodu po jeho hrudníku.
"Já tady sotva sedim, vypadám, jako kdybych vylezl z koncentráku, je mi hrozně, jsem šedivej jako starej dědek a -"
"Už sklapni," požádal ho a zavrtal mu nos do vlasů.
"Musím se ti hnusit. Jsem odpornej a k ničemu."
"Tony -"
"Ale co mě sere nejvíc, je, že je mi tak mizerně, že se mi ani nepostaví a i kdyby, tak se udusím dřív, než bys vůbec…" neodpověděl to, neboť zadržovaný pláč se vymkl jeho kontrole a on se hlasitě rozvzlykal. Jeho slzy se mísily s vodou stékající po jeho těle.
Loki ho pevně obejmul. Hladil ho a konejšil ve svém náručí. "Zlato, říkáš hlouposti. Jsi pořád krásný a pro mě vždycky budeš. Nezáleží mi na tom, jestli máš o pár kilo míň anebo šedivý vlasy. Je mi to fuk. A pokud mi nevěříš, věř mému tělu." Prohnul se a šťouchnul ho do zad svým tvrdým penisem. Tony zoufale zaúpěl. "Miluju tě. Pořád se mi líbíš a stále mě vzrušuješ. Ale to není podstatné. Jsme spolu a to je jediné, na čem záleží." Tony jen zavzlykal a zatnul prsty do Lokiho stehen. "Uvolni se."
Pošimral ho nosem na krku. Sáhl pro tekuté mýdlo, nanesl si malé množství do dlaně a začal ho umývat.
Jemně masíroval jeho tělo od hlavy až po konečky prstů na nohách. Mazlil se s jeho pokožkou, hladil jeho místa tam, kde dříve bývaly svaly. Říkal mu pravdu - Tony pro něj byl stále stejně atraktivní a do svých doteků vkládal všechno, co k němu cítil. Než se propracoval k břichu, Tony přestal plakat a překonal záchvat kašle.
Loki se posunul před druhého muže, pomohl mu opřít se o stěnu a sedl si mezi jeho roztažené nohy. Svoje nohy ohnul v kolenou a přehodil je přes Tonyho stehna. Byl tak blízko, že se svým penisem dotýkal toho jeho, stejně vzrušeného.
"A ty ses bál." Lehce ho po něm pohladil a pokračoval v jeho mytí. Tony jen zavzdychal a dál ho držel kolem štíhlých boků, kam dal ruce, když se přesunul. "Cítíš se líp?" ptal se o chvíli později, když ho starostlivě uložil do postele.
Tony se zavřenýma očima přikývl. "Asi na chvíli usnu," zamumlal. "Zůstaneš tu se mnou?"
"Jistě," ujistil ho, lehaje si vedle něj. Tony se s námahou otočil na bok zády k němu a uvolněně se usmál, když se k němu bůh přitiskl.
"Sakra, to je strašná kosa," drkotal zuby celou cestu výtahem. "Potřebuji horkou sprchu."
"Ta zní skvěle. Snad neonemocníš, když si ji dáš rychle."
"Tobě není zima? Jsi stejně promočenej, jako já. Neříkej, že ti je teplo."
"Teplo úplně ne, ale taková kláda, abych se bál o svoje zuby, to ještě není."
"Provokuješ," ucedil Tony a rozběhl se do koupelny hned, jak se posuvné dveře otevřely. Za běhu ze sebe stahoval mokré svršky. Do koupelny už šel téměř nahý, poslední kousek oblečení představovaly bílé boxerky. "Ty jsi ještě oblečenej?" Zakroutil nevěřícně hlavou. "Kopni do vrtule, dáš si sprchu se mnou."
"Potřebuješ umejt záda?" Šibalsky se zaculil a přetáhl si mokré tričko přes hlavu.
"To si piš. A nejen záda." Usmál se na něj tak, až z toho Lokiho polechtalo okolo žaludku. Iron man ze sebe shodil poslední část oblečení a vkročil pod horký proud vody. Táhle zavzdychal, když mu kapky dopadaly na záda a jemně masírovaly unavené a zmrzlé svaly.
Ucítil ruce na svých bocích a Lokiho rty na krku. Projela jím elektrická vlna a on se zády přitiskl ke studenému tělu. Dal ruce dozadu, chytil ho za pas a dotáhl pod vodu. Zatím se neotáčel, chtěl to nechat v jeho rukách. Nechtěl ho do ničeho tlačit. A sám úplně nevěděl, co vlastně očekává. S mužem nikdy nespal. Pár úletů, obvykle zakončených maximálně orálním sexem, bylo vše, na co kdy dostal odvahu.
Lokiho ruce putovaly po jeho břiše a na rameni ucítil první plaché polibky. Neměl daleko k zavrnění. Bůh přesunul své ruce na Tonyho ramena a pomalu je pokrýval drobnými polibky. Do úst mu vnikala voda, ale nevnímal to. Neexistovalo pro něj nic jiného, než Tony.Toužil po něm tak dlouho, že málem ztratil odvahu, když stál před koupelnou. Musel se několikrát zhluboka nadechnout, než se svlékl a vešel dovnitř. Situaci mu druhý muž ulehčil tím, že byl ve sprše zády k němu. Bůh se nestyděl, věděl o sobě, že je přinejmenším pohledný, nicméně se stejně nedokázal ubránit zachvění a obavě, zda vypadá natolik dobře, aby se mohl cítit před Starkem sebejistě.
Když ke svým rtům přidal jazyk, Tony slastně přivřel oči. Šmátl za sebe a chytil boha za hlavou. Sevřel jeho mokré kadeře v pěst a mírně zatahal. Loki dál pokračoval v polibcích a pak ho něžně kousl zezadu na krk, těsně pod Tonyho vlasy. Ucítil, jak se Tony napjal a s potěšením to zopakoval. Rukama hladil jeho ramena a sklouzl po nich na břicho, neopouštěje rty jeho citlivé místo na krku.
Zvuk tekoucí vody tlumil jeho mělké vzdechy, ale vztyčený úd tlačící na Tonyho bedra skrýt nedokázal. A ani nechtěl. Otočil ho k sobě čelem. Díval se mu do očí, sledoval jeho rozšířené zornice a vpíjel se do nich. Pak ho hladově políbil. Přitiskl se k němu, klouzal po jeho mokrém těle rukama a užíval si dotyky, které druhý muž opětoval. Pootevřel ústa a Tony neváhal - vnikl do nich jazykem. Sváděli s nimi tichou bitvu, která neměla vítěze, přerušovanou jen jejich vzrušenými vzdychy.
Náhle Tony polibek přerušil a kousek od zmateného boha poodstoupil. "Tak co, jsi spokojen? Jsem tvůj typ?" zeptal se s jiskřícíma očima pobaveně.
Lokimu trvalo asi pět úderů srdce, než pochopil, na co naráží. Zlomyslně se usmál a pomalým pohledem sjel po jeho těle odshora až k zemi. Jeho škodolibé já radostí zaplesalo, když miliardář lehce znachověl. Přivřel oči, když ho hodnotil a bloudil po jeho křivkách.
Tony se začínal cítit nesvůj, jeho sebedůvěra ho začala opouštět. Celé to trvalo jen pár vteřin, ale zdálo se mu jako věčnost, než k němu Loki přistoupil a nehtem sjel od jeho rtů přes krk, obkroužil jeho reaktor a pokračoval přes břicho k jeho přirození, které vzal do ruky a jemně ho pohladil. Tonymu ten lehký dotyk způsobil mravenčení okolo páteře a donutil ho zvrátit hlavu v prudkém výdechu.
Loki se k němu přitiskl, hlavu sklonil k jeho uchu a stiskl mezi zuby jeho lalůček. "Ano, myslím, že jsi." Připojil k zubům jazyk a potěšeně zavrněl, když se Tony prohnul směrem k němu. Políbil ho. Dravě, s naléhavostí, jež sálala z každého milimetru jeho těla. Chytil ho kolem boků a přirazil ke zdi, až smrtelník vyjekl. Zuřivě ho líbal na krku a polykal při tom vodu, která po nich stékala. Jeho vlastní vzdechy se mísily s Tonyho vrněním a pokaždé, když se jejich přirození setkala, hlasitě vydechl mučivou touhou.
Tony nezahálel a zasypával jeho tělo polibky všude, kam dosáhl. Škrábal ho nehty po zádech a klepal se nedočkavostí. Uchopil jeho penis a stiskl ho.
Loki zakňučel do jeho krku: "Ložnice. Hned!" Zašátral na stěnu vedle sebe, vypnul vodu a za neustálého líbání táhl Tonyho s sebou.
"Počkej," zadýchaně ho brzdil.
"Co?" zavrčel. Touha po splynutí s ním byla tak dlouho potlačována, že se mu nedostávala už ani špetka trpělivosti. Tak dlouho sledoval, jak ho Tony přehlíží a v objetí držel jiné, že teď, když byl konečně jeho, už nechtěl ztrácet ani vteřinu drahocenného času. Potřeboval ho. Bez něj nebyl nic, jen prázdná schránka.
"Ru-ručník," vykoktal, když mu bůh stiskl zadek a přimáčkl ho ke dveřím koupelny v dalším hladovém polibku. Loki místo odpovědi luskl netrpělivě prsty, čímž je usušil. "Tos to nemohl udělat, když jsme přišli?" Vyčítavě do něj šťouchl.
"A nechat si toto ujít?" Rozesmál se a vedl ho k posteli. "Jsi spadnul z jahody na znak, ne?" Zarazil se. "Nebo snad nechceš?" Na chvíli se zastavil a sklopil oči, pln obav.
Tony mu zvedl obličej a něžně ho políbil. "Nechci nic než tebe."
Tony mu zvedl obličej a něžně ho políbil. "Nechci nic než tebe."
"Fajn," zapředl a prudce ho shodil na postel. Tony se zasmál, ale jeho smích utnul jeho vlastní hlasitý zvuk, když vsál Loki jednu bradavku do úst a druhou stiskl mezi palcem a ukazováčkem. Zasáhl tak jeho citlivé místo a on se nezmohl na nic, než jen zatnout roztažené prsty do saténového prostěradla. Loki sál jeho bradavku, lechtal ji svým jazykem a jemně ji okusoval. Druhou rukou putoval k Tonyho klínu.
Posadil se mu na stehno a lehce pohyboval svou pánví proti němu. Pohladil ho po vnitřní straně stehna, na kterém neseděl. Ústy se posunul na jeho břicho, zanechával na něm vlhkou stopu a rukou dráždil druhou bradavku. Tony ho chytil za hlavu a propletl mu prsty ve vlasech. Propínal se k jeho tělu a třásl se v návalech zimnice. Loki se zvedl, nalehl na druhého muže, vtiskl mu dlouhý a vlhký polibek a prudce vydechl, když ho Tony opatrně poškádlil na vstupu.
Očima stále sleduje jeho pohled, kolenem mu roztáhl nohy a klekl si mezi ně. Konečně uchopil Tonyho erekci do svých jemných dlaní. Hladil ho po celé délce, mučivě pomalu přetahoval kůžičku přes jeho napjatý a zčervenalý žalud. Sledoval Tonyho výraz a druhou rukou pohladil jeho varlata, jež vzápětí stiskl. Tony se svým klínem pohyboval proti němu a hlasitě dýchal.
Loki si naslinil prst a pomalu začal Tonyho dráždit okolo vstupu. Ucítil třas po vniknutí do jeho nitra a pohledem ho zkontroloval. Ležel, neschopen pohybu a roztouženě vzdychal. Loki přidal druhý a nakonec i třetí prst. Pohyboval s nimi a roztahoval ho, aby následně mohl pohltit jeho penis, bolestivě se dožadující svého laskání. Vytáhl prsty a naklonil se nad něj.
"Připraven?" zeptal se něžně, stále hladě jeho naběhlý penis.
Rozšířil oči a přikývl. Mluvit nedokázal, ne, když bůh čaroval svými prsty v jeho klíně a nutil ho k dalším a dalším hlasitým projevům.
"Uvolni se," zašeptal a pohladil ho po tváři.
Klekl si zpět mezi jeho stehna a podržel mu nohy za kolena ve vzduchu. Tony pochopil a chytil si je nahoře. Loki mu je ještě trochu zvedl, aby měl k jeho otvoru co nejlepší přístup. Plivl si do dlaně a navlhčil své pulzující mužství. Zaklesl se svýma očima do jeho, když do něj pomalu pronikal tak hluboko, až v něm byl nadoraz. Sklonil se k němu a otřel slzu bolesti, která Tonymu stékala po tváři. Začal ho pomalu líbat a hladit, odváděl pozornost od bolesti, stahující Tonyho nitro. Ten ho po malé chvilce chytil za zadek a mírně se zavrtěl.
Loki pochopil, začal se v něm pomalu pohybovat. Nespěchal, chtěl, aby si jeho milenec náležitě užil svůj očividně první sexuální zážitek s mužem. Tony se po chvilce uvolnil a sám se pohyboval proti Lokimu, který zrychlil své přírazy.
Jejich těla byla pokryta slabou vrstvou potu. Vzdechy se mísily s pleskavými zvuky varlat narážejících do druhého těla. Loki se narovnal a chytil miliardáře za stehna. Zrychloval, cítil, že jeho žhavá touha brzy dosáhne svého vrcholu. Uchopil do ruky Tonyho penis a rychlými pohyby ho honil ve stejném rytmu, jako přirážel do jeho těla. Šílel z Tonyho rukou na svých bocích a hýždích, které ho žádostivě drtily ve svých prstech.
V penisu mu zacukalo jako předzvěst brzkého orgasmu. Přitvrdil a zrychlil v pohybech. Při Tonyho dotyku na svých bradavkách už nevydržel. Ztuhl. Zornice se mu roztáhly a zvrátil hlavu dozadu, když zaplnil jeho útroby svým horkým semene a z úst mu vyšel hrdelní zvuk, který se potkal s Tonyho výkřikem při výstřiku spermatu na jejich břicha. Oba dva prudce dýchali v současném orgasmu, a když Loki ochabl, pomalu z něj vyklouzl. Položil se vedle Tonyho, odhrnul mu vlasy z čela a jemně ho políbil. Pak si položil hlavu na jeho rameno a uklidňoval svůj splašený dech.
Vzpomínky zůstanou - 5. kapitola
18. srpna 2019 v 20:22 | Womiska
|
Vzpomínky zůstanou
"Měl bys spát," řekl Loki tiše a starostlivě ho pohladil po tváři.
Tony odevzdaně pokrčil rameny. "Moc to nejde."
Zamračil se. "Co ti brání ve spánku?"
"Všechno," povzdechl si. "Světlo, hučení těch zasranejch přístrojů, zima nebo naopak vedro, věčný courání sester a doktorů sem a tam, bolesti… zkrátka všechno." Začínala na něj padat deprese, v poslední době velmi neodbytná přítelkyně. Pálily ho oči, ale nechtěl plakat, neměl v plánu ukazovat víc slabosti, než bylo nutné.
Lokimu se sevřelo hrdlo a dokázal jen zašeptat: "Máš velké bolesti?"
"Dá se to vydržet," uklidňoval ho a promnul si oči konečky prstů. "Někdy je to horší, někdy lepší. Zatím to celkem zvládám bez léků."
"Jak bych ti mohl pomoct?" Toužil mu ulevit celou svou duší. Litoval těch zbytečně promarněných let. V duchu si rval vlasy, že se nevrátil dřív.
Zavrtěl smutně hlavou. "To po tobě nemůžu chtít."
"Jen mi to řekni. A já ti povím, jak moc nemístná žádost to je," povzbuzoval ho, něžně hladě kostnaté zápěstí se spletenci žil.
"Poslední tři roky myslím denně na jednu jedinou věc," přiznal Tony po chvíli mlčení. "Pokaždý, když jsem šel spát, jsem tě chtěl cítit vedle sebe. Moct vdechovat tvoji vůni a cítit teplo tvýho těla, který bývalo moje." Žmoulal v rukách deku a neodvažoval se zvednout hlavu.
Loki reagoval okamžitě. "Šoupni se," pobídl ho.
Myslel si, že se přeslechl. "Prosím?"
"No, udělej mi místo. Takhle se k tobě nevejdu," zasmál se. "Potřebuješ pomoct?"
Zkoumavě na něj hleděl, a když viděl zoufalé třpytky v jeho řasách, opatrně vložil jednu ruku pod Tonyho krk a druhou pod kolena. Vyděsilo ho, jak zhubl. Pokrývka zakrývala většinu těla a Tonyho lehkost a ztuhlost zasáhly boha naprosto nepřipraveného. Zvednout ho mu nedělalo žádné potíže, byl lehký jako peříčko. Položil ho o kousek dál, lehl si k němu a dával pozor, aby mu nepoškodil žádné spojení s lékařským vybavením pokoje. Opatrně si ho stáhl do náruče, objal ho okolo ramen a přitiskl své rty do prošedivělých vlasů.
"Zkus si odpočinout a prospat se. Brzy bude ráno."
Zabořil mu hlavu do ramene a kysele se ušklíbl. "Zase další den plnej novinářskejch hyen."
"Nepustím je k tobě. Slibuji."
Tony jen křečovitě objal jeho pas, než usnul.
O několik desítek minut později přišel do pokoje Bruce. Chtěl Starka osobně zkontrolovat, ale zastavil se ve dveřích, s úsměvem sleduje obrázek před sebou. Tony klidně oddechoval stulený u Lokiho boku, hlavu zabořenou v jeho rameni a jednu ruku volně položenou přes pas. Loki ho jednou rukou objímal, druhou hladil Tonyho ruku na břiše a rty se opíral o vyhlazené čelo.
Doktorovi tato situace nahnala slzy do očí, protože i přesto, že Tony spal, byl z něj konečně po třech letech cítit klid a uvolnění. Z Lokiho sálala láska, oddanost a starostlivost takovým způsobem, že Bruce mohl téměř vidět okraje bubliny pomyslné ochrany, kterou bůh okolo nich vyčaroval.
Postoupil blíže a Loki ostražitě stočil oči k němu, připraven okamžitě vyhodit nezvaného návštěvníka, který by se opovážil rušit Tonyho spánek. Poznal Bannera a uklidnil se, tvrdost jeho pohledu vystřídala měkká aura vděčnosti.
Bruce se pohyboval pomalu a tiše, Loki ho bez pohybu pozoroval. Sledoval, jak bere do rukou desky s papíry, pověšené v nohách postele na jednoduchém háčku. Chvíli v nich listoval, poté připojil několik dat z rychlé kontroly monitorů vedle postele. Sáhl do kapsy a vyndal digitální teploměr, zamířil Starkovi na čelo a změřil teplotu. S úsměvem dopsal další číslo do karty a kompletní informace stvrdil svým podpisem. Vrátil desky na místo a unaveně se složil na křeslo vedle postele. Sundal si brýle, složil je a chvíli držel v ruce, načež si je dal před ústa a okázale zívl.
"Trocha spánku by ti neublížila," poznamenal Loki tichým hlasem.
"Mně ne," přikývl, "jemu by však mohla," podotkl a zastrčil brýle do kapsy.
"Nic ve zlém, vím, že se o něj staráš nanejvýš pečlivě…" potočil hlavu, aby na něj lépe viděl a laskavě se usmál, "ale pokud se z vyčerpání zhroutíš nebo proměníš, tak mu akorát přitížíš. Musíš si odpočinout. Postarám se o něj," dodal, když zahlédl skeptický výraz. Láskyplně pohladil Tonyho po paži. "Už ho neopustím."
"Věřím ti. Tvoje přítomnost už teď dělá zázraky." Poškrábal se na čele. "Jeho hodnoty jsou nejlepší za poslední dva měsíce. Nevím, jaká kouzla děláš, ale děláš je dobře."
"Kéž bych mohl kouzla použít," povzdychl si. "Ale léčit moc neumím," přiznal nešťastně.
"To nevadí." Natáhl ruku a jemně ji položil na Lokiho rameno. "Buď tady. To mu pomůže nejvíc."
"S radostí," odpověděl smutně a neklidně se zavrtěl, ukazuje na přístroje kolem postele. "Poslyš… je tohle všechno nutné?"
Bruce svraštil čelo. "Jak to myslíš?"
"No, já samozřejmě chápu, že je Tony na tom mizerně. Ale…" Stiskl si kořen nosu, jak přemýšlel nad formulací slov. "Dostává nějaké léky nebo to je nutné jen na kontrolu jeho stavu?"
Doktor zavrtěl hlavou. "Dostával něco na snížení horečky, ráno mu vyndáme kanyly. Chemoterapie skončila už dávno, byla k ničemu. Medikamenty už nepomohou, můžu mu dát pouze tišící prostředky na bolest, až o ně požádá." Unaveně se opřel do křesla. "Kontrolujeme ho, aby kdyby přišlo zhoršení… snad chápeš, co se tím snažím říci."
Loki moc dobře věděl, kam tím druhý muž míří. Chtěl pro svého přítele to nejlepší a byl připraven mu okamžitě pomoci a ulevit, až bude umírat. Rozuměl jeho starosti. Taktéž chtěl, aby měl Tony odchod co nejsnazší, i když si samozřejmě přál, aby se uzdravil a byl zase v pořádku. Přesto vyjádřil své přání.
"Bruci, rozumím ti. Vím, že chceš pro něj to nejlepší." Počkal, až přikývne na znamení souhlasu a pokračoval: "I já pro něj chci jen to dobré." Zadíval se, jak Tony spokojeně oddechuje a políbil ho do vlasů. "Stále ho miluju, i přes ten dlouhý čas, co jsem s ním nebyl kvůli pitomýmu nedorozumění. Snažil jsem se přesvědčit sám sebe, že k němu nic necítím a celkem mi to šlo, ale věděl jsem, že si jen lžu do kapsy." Mimoděk hladil Tonyho rameno a povídal, zatímco druhý muž trpělivě naslouchal. "Bruci, chci ho vzít domů." Podíval se s odhodláním ve svých očích.
"Loki -" nadechl se ale bůh ho nepustil ke slovu.
"Vím, že si asi myslíš, že to je blbej nápad. Ale zvaž to, prosím. V domácím prostředí mu bude líp. Já… ho nespustím z očí. Budu se o něj starat, můžeš ho chodit kontrolovat, udělám, cokoliv řekneš a -"
"Stačí, stačí." Zvedl ruce, aby zastavil proud slov. Loki ztichl a ochranitelsky obejmul Tonyho ještě pevněji. Upíral na doktora psí oči a modlil se, aby mu to povolil. "Víš, je to náhodou skvělý nápad. Kdyby byl někdo, kdo by se o něj mohl celodenně starat, ani bych ho sem nebral."
"Fakt udělám všechno… moment. Ty vážně souhlasíš?" Cítil, jak se mu tvář rozjasňuje a pokrývá ji připitomělý úsměv.
"Uvidíme ráno, podle výsledků, ano? Pokud budou takhle dobré výsledky, tak ho propustím."
"Kdybych neměl plné ruce, tak bych tě objal," špitl a šťastně se zubil od ucha k uchu.
"Jsme tu první," řekl naprosto zřejmou věc, když se pohodlně usadili v rezervovaném boxu jejich oblíbeného baru.
Rozhlédl se okolo. V tuto večerní hodinu zde bylo narváno, kdyby si neobjednali místa předem, neměli by si kam sednout. Všechny stoly byly obsazené, u baru postávaly hloučky lidí a na parketu návštěvníci tančili tělo na tělo, i když se vůbec neznali. Panovalo zde šero narušené občasnými záblesky barevných světel od stanoviště DJ a malých lampiček v boxech po kraji lokálu.
"Taky jsem si všiml," zašklebil se Tony a upil svou skotskou.
"Toho by se dalo využít." Loki povytáhl obočí a uculil se. Svého piva se zatím nedotkl.
Tony na něj stočil pohled a rozbušilo se mu srdce. Loki na něj hleděl s výrazem, který nepotřeboval překlad. Přimhouřené smaragdy měly zvláštní lesk a zuby stisknutý spodní ret způsobil, že Tony nasucho polkl. "Jak to myslíš?" zeptal se a modlil se, aby jeho výraz špatně pochopil.
"Zkus hádat, zlato," zašeptal Loki chraptivě a olízl si horní ret.
Tonyho čelo se pokrylo několika kapkami potu. "Neblázni," zasyčel, když světélko nad jejich hlavami najednou zhaslo.
"Proč?" zeptal se zvesela a v náhlém popudu ho mlaskavě políbil. "Zahrajeme si hru," zapředl nakloněný k jeho uchu.
"Ja-jakou hru?" zakoktal a neubránil se vzdychnutí, jak se Lokiho jazyk dotkl jeho lalůčku.
"Kamenné tváře." Jemně ho kousl a odtáhl se. Pohledem rychle zkontroloval okolí a pak se ponořil pod stůl.
"Loki, NE!" zvolal vyděšeně. Snažil se mu nahmatat pod stolem hlavu a odstrčit ho, ale to už bohovy hbité prsty rozepínaly poklopec jeho džínů a vysvobozovaly vzrušený penis.
Loki se samolibě usmál, neboť se jeho domněnka potvrdila. Vzrušení z nepoznaného postavilo jeho mužství do pozoru a ukázalo se v bohově dlani v celé své délce. Spíše cítil, než viděl ve tmě pod stolem, jak miliardář ztuhl, když olízl jeho špičku. Pohodlně se usadil a začal jeho penis něžně a pomalu sát. Měl v plánu ho dráždit co nejdéle, aby si to pořádně užil a dal by cokoliv za to, aby ho mohl pozorovat.
Tony slabě zakňučel, když ucítil, jak jeho žalud obemknula milencova ústa. Připadalo mu, že to nemůže být pravda, že se mu to jen zdá a nikdo mu nekouří jeho chloubu v baru pod stolem, kam může kdykoliv někdo přijít. Pociťoval silnou nervozitu, neboť kolegové měli dorazit každou chvílí a měl tendenci boha odstrčit, ale ten si počínal se svým jazykem tak obratně, že byl schopný se jen přihlouple usmívat, držet si klepající rukou drink před obličejem a snažit se krotit své vzdechy.
Toto byl jeho dávný sen, ale nikdy nedostal odvahu ho zrealizovat. S Lokim ztrácel zábrany a zažíval stále nové a nové vzrušující situace. Bůh se příliš nestyděl.
Adrenalin se rozléval jeho žilami a zvyšoval jeho senzitivitu. Každý dotek vlhkého jazyka jako kdyby mu způsoboval elektrický šok, propalující ho až do morku kostí a vysílající mrazení okolo páteře. Volnou rukou nahmatal kadeře svého partnera a zamotal do nich prsty.
"Loki, ty parchante," vydechl dostatečně nahlas, aby ho pod stolem slyšel a zatahal ho za vlasy, jak mu jeho kousnutí vyslalo další elektrický impuls do mozku.
Podsadil pánev a opřel se, čímž druhému muži ještě zlepšil přístup ke svému klínu. Ten ho jako poděkování odměnil silným stisknutím varlat. Tony zaúpěl a zavřel oči. Doufal, že je v boxu dostatečné šero a nikdo ho nevidí. Jeho sebekontrola začala selhávat, držel černé vlasy v pěsti a mimovolně se pánví rozpohyboval proti jeho ústům, která ho laskala mučivě pomalu.
Pootevřel oči a napil se. Málem mu zaskočilo, když Loki začal obkružovat jeho žalud a zuby dráždil uzdičku. Docházel mu vzduch, jeho dech byl mělký a rychlý, a ač se velmi snažil, nedokázal v sobě udržet všechny vzdychy. Ucítil prst na svém vstupu ve chvíli, kdy si všiml, jak si Steve a Clint razí cestu skrz roztančený dav.
"Ne, to ne," zašeptal a kousl se zevnitř do tváře, aby nevydal jediný zvuk. "Loki, přestaň, prosím," fňukl. "Už jsou tady," vyjekl a ucítil prst uvnitř sebe.
Bůh na jeho prosby nereagoval, snad jen, že ještě zpomalil ve svém počínání. Olizoval, sál a hladil Tonyho penis a varlata s procítěnou vášní, přitom přidal druhý prst do Tonyho otvoru a začal s nimi pohybovat dovnitř a ven.
"Nazdar Tony," pozdravil Steve a posadil se naproti. "Clint šel pro pití, vezme i pro tebe."
"Aaaa... hoj," odpověděl zastřeným hlasem a znovu se kousl do tváře, neboť Loki začal zpracovávat jeho mužství rukou a jazyk přesunul ke konečníku a nahradil jím své prsty. "Díky," hlesl a rychle se skryl za sklenicí.
"Tak co, už ti tady nějaká padla do oka?" zeptal se ho kapitán s nenuceným úsměvem a rozhlédl se po parketu. "Není tu nějaká tma?" poznamenal.
"A-asi rozbitá - aaa žárovka," pokusil se o odpověď a opřel se víc, aby skryl svůj obličej ve tmě. Naléhavě zatahal boha za vlasy, aby to už konečně ukončil, v penisu mu cukalo a nemohl vydržet mučení svého libida.
Loki se zřejmě rozhodl smilovat nad jeho utrpením, vrátil se ústy k erekci a přidal rychlé tahy svou dlaní.
Steve se zamračil a naklonil přes stůl. "Jsi v pohodě?"
Tony dokázal jen s přivřenýma očima přikývnout a doufal, že ho kapitán neslyší sténat, nezvládal už zakrývat pomalu se blížící orgasmus. Nedokázal si představit, jak potlačí svoje vyvrcholení. A jak se chce Loki nepozorovaně vynořit. O jejich vztahu ještě nikdo nevěděl, i když mnozí jistě něco tušili.
Kapitán se zamýšleným výrazem opřel. Něco mu nesedělo. Tony se choval zvláštně a prapodivně se ošíval. Zdvihl obočí. "Kde je Loki?"
"Cooo?" utopil nechápavě otázku v dalším stenu. Vyndal z kapsy mobil a připravil si ho do dlaně. Druhou rukou stále tahal Lokiho za vlasy.
Ukázal na láhev uprostřed stolu. "Má tady pivo."
"Nevím," vyhrkl a nápadně upustil mobil pod stůl. S hlasitým zvukem zaryl prsty do svého stehna a naklonil se, aby se schoval pod desku.
Loki udělal poslední tahy svou dlaní při současném nepřestávajícím sání jeho naběhlé špičky a Tony konečně vyvrcholil do jeho úst, předstíraje, že hledá mobil a hlasitě oddechuje zkroucený na lavici. Bůh spolykal všechnu dávku spermatu a slastně se olízl. S veselým úsměvem podal milenci mobil. "Líbilo?" Jiskry v očích mu jen plály.
"Zmetku," ucedil vyřízený miliardář, vymotal své prsty z jeho kadeří a láskyplně ho pohladil po zrůžovělé tváři. Rychle ruku stáhl, vrátil přirození do kalhot a s mobilem v ruce se vynořil nahoru. Lámal si hlavu, jak se Loki dostane ven, ale to už si sedal vedle něj.
"Ahoj, Steve," Usmál se a napil zteplalého piva. "Fuj, to je pěkně hnusný." Zatvářil se, jako kdyby spolkl citrón.
"Příště to dopij dřív, než polezeš pod stůl," poradil mu suše Clint, zatímco podával ostatním nápoje, co akorát přinesl.
Tony leknutím vyprskl svou skotskou na ubrus.
"Dík za radu a studený pivo," prohlásil bůh nenuceně. Zastrčil si vlasy za ucho a koutkem oka zahlédl, jak se mění Rogersův výraz na šokovaný. "Ale co bych dělal pod stolem?" V obličeji měl výraz absolutní nevinnosti, zato Iron man se snažil splynout s rudým polstrováním lavice.
"Co já vím, kouřil Starkovi ptáka, například?" nadhodil Barton, upil ze své láhve a pozorně ho pozoroval.
"Ty myslíš, že by chtěl?" zeptal se Loki a položil si zadumaně ukazováček na spodní ret.
Clint se k němu nahnul se škodolibým úsměvem. "Nevím, jestli chtěl, ale očividně se mu to líbilo," usadil ho. Loki vyklenul jedno obočí v otázce. "Špatně sis utřel pusu a jsi strašně rozcuchanej," rýpl si a pobaveně sledoval, jak si bůh rychle otřel ústa a uhladil vlasy. "A navíc jsem viděl, jak lezeš ven," utáhl pomyslnou smyčku jejich oprátky a začal se samolibě smát.
Vzpomínky zůstanou - 4. kapitola
17. srpna 2019 v 18:34 | Womiska
|
Vzpomínky zůstanou
Tony se s leknutím probral. Divoce rozběhnuté srdce vyslalo do přístroje signál a ten se naléhavě rozpípal. V duchu si povzdechl, to neustálé pípání a otravování všemi lidmi ho už neskutečně štvalo. Chtěl domů nebo kamkoliv, kde by měl aspoň chvíli klid. Avšak věděl, že domů se už zřejmě nepodívá. Byl se svým stavem celkem smířený, někdy se i těšil, až to všechno skončí a on přestane být na obtíž. Ale když se Loki vrátil, všechno jako kdyby najednou bylo vzhůru nohama.
"Tak jaký to bylo?" rýpl si Clint, když se Tony asi po dvou hodinách vrátil a usadil zpět ke stolu.
Usrkl skotskou, kterou si cestou objednal u baru. "Blbá jak tágo, ale kozy měla pěkný a roztáhnout nohy jí šlo taky dobře," pobaveně zhodnotil svou další sexuální zkušenost, načež se téměř všichni u stolu zasmáli.
"Já nechápu, že ti ty ženský pořád lezou do kalhot." Barton vrtěl hlavou. "Jsi snad nejznámější děvkař ve Spojených státech. Musí jim bejt jasný, že je jen ošukáš a maximálně zaplatíš taxi."
Tony se zasmál a po očku sledoval Lokiho. Zdál se mu zaražený, jak seděl naproti němu, upíjel své pivo a měl zarudlé oči. Dokud Tony neodešel, bavil se normálně. Všiml si už několikrát, že když byl u toho, jak se kolem něj točily ženy, bůh se vždy nenápadně stáhl a moc nekomunikoval. V hlavě mu začalo blikat podezření.
"Taky jsem nejbohatší děvkař a jsem zatraceně dobrej v posteli." Pokrčil rameny a samolibý úsměv se usadil na jeho obličeji. "A pořád není žádná paní Starková, tak proč si neužívat?" položil řečnickou otázku.
"Vždyť já ti to přeju." Poplácal ho po zádech. "Až tě nějaká klofne, budeš mít po prdeli."
"Ještě jsem nepotkal žádnou, která by nebyla úplně blbá." Zadíval se na Lokiho, který uhnul pohledem. "Nedokážu si představit, že by se mnou žil někdo, kdo by se mi nevyrovnal." Zasmál se a dopil skleničku. "Asi mi nezbyde nic jinýho, než trávit noci jen s občasnejma záležitostma." Propaloval Lokiho pohledem a bavil se nad tím, jak je z něj nervózní. "Jdu si pro pití, chcete někdo?"
Steve, Bruce a Coulson přikývli. Tony to zaznamenal, zvedl se a vysoukal se od stolu. Šel schválně tak, aby musel projít okolo zaraženého boha. "Nechceš mi pomoct?" zeptal se tiše. Jeho rty se téměř dotýkaly Lokiho ucha a pod rukama, které mu položil na ramena, ucítil, jak se zachvěl. "Sám to všechno neunesu." Tentokrát se záměrně o jeho ucho svými ústy otřel. Jen lehce, byl to sotva dotyk jemný jako pohlazení motýlími křídly, ale trhnutí rameny a křečovité sevření prstů ho utvrdilo ve svém úsudku.
"Jasně." Skryl svou nervozitu tak, že se napil piva. "Taky jsem dopil." Chtěl se otočit a zvednout, Tony však zůstal tak, jak byl. Loki se zastavil v pohybu těsně před tím, než by ho políbil. Dívali se jeden druhému do očí, a jako kdyby čas a okolí pro ně neexistovalo.
"Hej, Tony, dneska už máš splníno, nech si něco na jindy," zasmál se Steve a s Clintem si plácli. Loki se chtěl rychle odtáhnout, cítil, jak rudne. Tonyho ruce ho však držely přikovaného na místě.
"Nejsem jeho typ," odpověděl Tony nenuceně. "Jinak bych ho dávno sbalil." Ušklíbl se a konečně povolil svůj stisk.
Loki nabral rychle zpět svou ztracenou rovnováhu. Zvedl se, postavil se za Tonyho a chytil ho za pozadí. "Zadek špatnej nemáš." Pořádně ho přes něj plácl, až menší muž nadskočil leknutím. "Ovšem abych mohl pořádně zhodnotit, jestli jsi nebo nejsi můj typ, tak bych napřed musel vidět, co máš tady." Poklepal ho, za hlasitého smíchu od stolu a se širokým úsměvem, jemně přes rozkrok.
Drze se zašklebil. "Chceš se o tom přesvědčit?"
"Možná někdy jindy, až nebudu jen další v řadě," odfrkl. "Pojďme pro to pití."
Pohnul hlavou a viděl ho, jak tiše sedí na křesle, které přesunul od okna k posteli. Byl pořád tak krásný, jak si ho pamatoval. Vysoký a štíhlý, s tváří jako vytesanou z nejčistšího mramoru, ve které svítí dva nejdražší smaragdy, ověnčené vějířky dlouhých klenutých řas. Plášť už odložil, seděl ve světlých džínách a úzkém bílém tričku, ve kterém vynikala jeho vypracovaná postava. Černé vlasy, nyní nezvykle rozcuchané, rámovaly jeho dokonalý obličej a dodávaly jeho tváři exotický nádech. Cítil se lépe, když ho viděl vedle sebe. Ale i když je dělilo jen pár decimetrů, bylo to příliš daleko. Potřeboval hmatatelné ujištění, že je skutečně zde, že není jen iluze a zbožné přání.
"Loki," zašeptal a viděl, jak oslovení s druhým mužem trhlo. Zastyděl se, protože ho zřejmě vzbudil.
Bůh si protřel oči a zvedl se z křesla. "Proč nespíš?" zeptal se laskavě, přisedl si k němu na postel a vzal jeho ruku do své.
"Nejde to." Pokrčil rameny. Zadíval se na něj pozorněji. "Tys plakal?"
"Jen jsem nevyspalý," uklidňoval ho. "Jak tě můžu zabavit? Musí to být šílená nuda, jen se tady válet," pokusil se změnit téma, ale Tony se nedal.
"Nelži mi, prosím." Unaveně zavřel oči. "Poznám to na tobě. Sice jsem svojí blbostí přišel o tři roky něčeho, co mohl bejt nádhernej život, ale některé věci se nemění a nezměnil je ani čas, kdy jsem tě neměl." Tonyho hrdlo protestovalo nad délkou proslovu a on se opět rozkašlal.
Loki mu mlčky podal čaj a napolohoval postel, aby se nemusel tolik namáhat. "Neměl bys tolik mluvit. Vysiluje tě to," napomenul ho jemně.
"Ještě jsem neskončil." Podal mu sklenici, kterou bůh vrátil na stolek a přivřel oči, když mu navlhčeným hadříkem otřel orosené čelo. "Tvoje tvář vždycky ukazovala tvý pocity. Možná sis myslel, jak je umíš perfektně skrývat, ale to ti šlo tak možná před nekým, kdo tě neznal," upozornil ho a hřejivě se usmál.
"Nikdy jsem neměl potřebu před tebou něco skrývat. Zvlášť po tom, co jsme se dali dohromady," pohladil ho po ruce, "ale nechci ti přidělávat starosti."
"Vím, že jsi plakal kvůli mně. A je mi to líto. Ublížil jsem ti. Byl jsem slabý…" Odvrátil tvář, ve které byl dobře patrný smutek.
"Tony, nech to být. Jsem tady. To je podstatné. Zůstanu tu s tebou." Zarazil se. "Tedy, jestli budeš chtít."
"Budu moc rád."
"Jak fungují kouzla?" zeptal se Tony jednoho večera, kdy spolu leželi pod dekou, oddechovali po prožitém aktu a vnímali jen jeden druhého při poslechu uklidňujících melodiích od Beethovena, linoucích se v něžných tóninách z reproduktorů na zdech.
Zavrtěl se a pohodlněji se uvelebil na polštářích. "Jak to myslíš?"
"No, co vše lze s magií dokázat?" upřesnil otázku a zavrtal se do černých vlasů, rozprostřených okolo tváře. Zhluboka nasál jeho specifickou vůni, nyní umocněnou fyzickou aktivitou. Tonyho ta vůně přiváděla do extáze, mnohokrát mu se smíchem říkal, že je jako jeho osobní značka heroinu.
"Toho je spousta. Můžeš s ní tvořit, zabíjet, přenášet předměty, vytvářet iluze, plácnout někoho po zadku, léčit -"
Se zájmem zvedl hlavu a skočil mu do řeči: "Plácnout někoho po zadku?"
"Nebo štípnout," zašklebil se, když Tony vyjekl, jak ucítil krátkou bolest na svých hýždích.
Tony si na citlivé místo položil ruku a promnul ho prsty, pak se rozesmál, neboť bůh ho stále objímal okolo ramen. "Sadisto." Kousl ho do ramene. "To bolelo."
Nakrčil nos. "To tvoje hryznutí taky."
"Lepší?" zeptal se Tony poté, co ho na místě kousnutí políbil.
"Lepší," souhlasně zavrněl.
Vrátil se k nasávání božské vůně a pokračoval ve vyptávání. "Můžeš někoho přimět, aby se do tebe zamiloval?"
"Myslíš, že jsem tě oblbnul kouzlem?" pobaveně odpověděl otázkou.
"Samozřejmě! Jak jinak bys dokázal sbalit mě?" rýpl si do něj se smíchem. "Ty sám jsi kouzelný a něčím jsi mi učaroval," pokračoval už vážněji, "ale nemyslím to tak, že bys udělal nějaké 'čáry máry' a bylo to." Zamyslel se, aby si v hlavě srovnal slova. "Tvýmu kouzlu jsem propadal postupně, nenápadně ses mi dostával pod kůži, až ses tam zabydlel a já tě už nemůžu vystrnadit." Pohladil ho po břiše. "Takže je mi jasný, že kdybys měl na mě použít kouzlo, působilo by nejspíš hned a ne, že bych se do tebe postupně zamiloval."
"Magie nedokáže způsobit lásku, Tony. Láska samotná je nejmocnější a nejvzácnější forma magie." Zaposlouchal se do měkké melodie. "Ale ano, jinak předpokládám, že by to fungovalo asi nějak tak, jak jsi to popsal. Takové kouzlo by působilo ihned, nemělo by žádný postupný nástup. Avšak nemyslím si, že by mělo nějaké dlouhé trvání. Ovlivněná osoba by se po čase tomu kouzlu jistě začala podvědomě bránit."
"Proč myslíš?" Pokračoval v jemném kroužení po Lokiho svalech.
"Tak si představ nás dva. Znali bychom se třeba pár měsíců, ale nijak zvlášť bychom se spolu nebavili, neměli bychom spolu nic společného. Nic, co by nás mohlo nějakým způsobem svést dohromady. A z ničeho nic bych se rozhodl, že tě chci pro sebe. Seslal bych na tebe zaklínadlo lásky. Co by to s tebou udělalo?"
"Já nevím," připustil. Překulil se na záda, ale Lokiho paži si nechal pod krkem a opíral se o ni. Druhou jeho ruku držel ve své a nepřítomně palcem hladil její hřbet. "Asi bych šílel, toužil bych po tobě, nic jiného by pro mě neexistovalo, jenom ty." Poškrábal se na hlavě. "Na druhou stranu by mě to asi děsilo, protože bych nechápal, jak je to možný, jak k tomu došlo." Otočil k němu pohled a pousmál se. "Ale to nechápu pořád, takže by to nebyla až taková změna."
Nakrčil čelo, až se mu na něm vyrýsovala ostrá linka. "Co nechápeš?"
"Jak jsem se do tebe zamiloval."
"Tak to ti můžu říct naprosto přesně," řekl kysele. "Strašně pomalu."
"To asi ano. Trvalo mi dlouho, než jsem si připustil, že bych mohl vůbec myslet na muže. Ale pak už to šlo rychle, ne?" Zazubil se. "A navíc se ten ztracený čas snažím dohnat."
"To jo, to ti celkem jde," souhlasil něžným hlasem.
"Je ještě něco, co magie nesvede?" zajímal se dále.
"Nedokáže vyléčit příliš rozsáhlá zranění, léčit některé nemoci. A nemůžeš oživit mrtvé lidi."
"Tak to jsem nějak předpokládal. A jak to funguje? Prostě na něco ukážeš, nevím, třeba na svíčku a přikážeš jí, aby se zapálila?"
"Velmi zjednodušeně řečeno, ale skoro ses trefil."
Opatrně se vyprostil zpod jeho těla a zatřásl se náhlým chladem. Posadil se a naznačil, ať udělá totéž. Když tak učinil, vyčaroval dvě svíčky. Tony vyklenul obočí a pozorně ho sledoval. Loki jednu svíčku zahodil.
"Dám ti příklad. Potřebuji světlo, ale nemám nic, čím bych si posvítil. Takže mě napadne vyčarovat svíčku, jak jsi před chvíli viděl." Mrkl na něj a ujistil se, že ho poslouchá. Když viděl, že má jeho plnou pozornost, pokračoval: "Mám několik možností, jak to provést. Buď ji vyčaruju z ničeho," zvedl svíčku, kterou měl v ruce, "nebo o nějaké vím, ale nedosáhnu na ni, tedy si ji přivolám." Natáhl ruku a svíčka, kterou zahodil, mu připlula do dlaně. "Třetí možnost je kouzlem změnit podstatu jiné věci, například kamene, a přetvořit ji na svíci." Usmál se nad jeho zaujatým výrazem. "Druhý a třetí způsob je jednoduchý, první je poměrně složitý."
Tony se zamračil. "Nevypadals, že s tím máš problém."
"Je to jen svíčka. Malé předměty jdou z ničeho vykouzlit poměrně lehce, ale stejně mi ubírají magickou sílu a dělám to nerad. Kdybych chtěl vykouzlit dům, pravděpodobně mě to zabije." Vložil mu voskovici do ruky. "No, a když už máme tu svíčku," luskl prsty, "chtělo by to i ten oheň."
Plamínek se blikavě zatřepotal na knotu a Loki se zářivě usmál nad dětskou radostí v Tonyho očích.
Vzpomínky zůstanou - 3. kapitola
16. srpna 2019 v 13:18 | Womiska
|
Vzpomínky zůstanou
Loki seděl na lavičce pod mohutným stromem, jehož silné větve sice neposkytovaly před poletujícím sněhem žádnou ochranu, ale tu nepotřeboval. V jedné ruce držel otevřený široký deštník a v druhé mobil, na němž v krátkých intervalech sledoval čas.
Měl ještě pár minut, než přijde. Žaludek měl stažený nervozitou. Těšil se, ale zároveň měl pochybnosti, zda je to dobrý nápad.
Rande s Anthony Edwardem Starkem, snad s nejznámějším mužem v Americe. A také nejobletovanějším. To nutilo Lokiho držet se zpátky. Věděl o Tonyho jednonočních románcích, mnohokrát viděl, jak si nějakou ženu veze domů z klubu, případně s ní jen na pár hodin zmizí a pak se vrátí zpět.
Pokaždé, když ho viděl se ženou, bodlo ho u srdce. Ale nikdy o něj neprojevil zájem tak, aby si toho někdo všiml. Tedy alespoň si to myslel. Zřejmě jeho tělo samovolně vysílalo nějaké signály, neboť ho včera Tony pozval na schůzku. A dal mu přitom jemně najevo, že nemá na mysli schůzku přátel u skleničky skotské.
Boha mrazilo ještě teď při vzpomínce, jak ho nenápadně pohladil po hřbetu ruky, když souhlasil. Nic víc, ale tento jemný dotyk způsobil, že rozechvěle v noci zíral do stropu a nemohl spát.
Uslyšel zakřupání sněhu za svými zády. Nenápadně se podíval na hodinky. Pomyslel si, že je přesný a pousmál se, dochvilnost nepatřila k Tonymu standardu. Podíval se přes rameno, a když ho uviděl, postavil se, čekaje, až k němu dojde.
Během jeho prodlévání na lavičce se setmělo a místo jejich setkání spoře ozařovala jedna lampa. Tonymu na rtech pohrával rozverný úsměv a ve vlasech mu zářily čerstvé vločky jako diamanty.
"Ahoj," řekl Loki s nejistým úsměvem.
Tony k němu přistoupil, podíval se mu do očí a pak ho bez okolků políbil. Musel si stoupnout na špičky, aby mu dal ruce v rukavicích za krk a přitáhl si ho k sobě. Bylo to krátké, naléhavé políbení, ale procítěné. Loki do té doby nevěděl, že polibek může chutnat tak sladce.
"Bál jsem se, že mi dáš košem." Opřel se na pár vteřin o bohovo čelo, než ho vzal pod paží, aby se vešli pod deštník oba, a vedl ho pryč, do tepla.
"Nemůžeš se divit, že jsem se sem nehrnul." Loki se zapřel o parapet a vypustil z plic přebytečný vzduch.
"Vždyť jsem ti to vysvětlil," odporoval Iron Man. "Vše bylo v tom dopise. To ty jsi na něj nereagoval a prostě jsi zmizel a vysral se na mě."
"O jakém dopise to mluvíš?" Ostře se otočil a vrátil se do Starkova zorného pole. Zaťal ruce v pěsti. "Mluv! Žádný jsem nečetl."
"Byl v tvých věcech. Hned na vrchu, aby sis ho mohl přečíst v okamžiku, kdy otevřeš krabici."
Začal znovu kašlat. Mluvení bylo vyčerpávající. Loki se k němu sklonil, nahmatal ovládání od postele a zvedl mu opěrku do polosedu. Mlčky mu upravil polštáře a Tony kývnutím poděkoval. Sledoval bitvu emocí na bohově tváři. Smutek se střídal se vztekem a místy zahlédl i zoufalství. Nakonec emoce vystřídala na krátkou chvíli prázdnota.
Zkontroluj si to, prosím. Tato věta se Lokimu vybavila tak jasně, jako by mu ji řekl včera.
"Tony... já jsem ty krabice dodnes nevybalil..." Dal si ruce před ústa a vyvalil oči hrůzou. "Já... netušil jsem..." Začal se klepat a měl co dělat, aby neupadl. Náhle měl nohy jako z gumy a začalo mu hučet v hlavě. "Já jsem takovej debil," nadával sám sobě. "Nepochopil jsem to..."
"Mělo mě to napadnout." Zavřel oči a bolestně zkřivil obličej. "Mělo mě napadnout, že budeš natolik hrdý, že to neotevřeš. Jsem idiot." Zoufale zavrtěl hlavou.
"Co jsi tam psal?" zeptal se třesoucím hlasem. Posadil se zpět k posteli, opatrně vzal jeho ruku do své a hladil ji svými prsty.
Tony pootevřel oči. Byl vysílený a chtělo se mu spát. Horečka, kterou měl, než druhý muž přišel, ho připravila o většinu energie. Zároveň se však snažil zůstat vzhůru, dívat se na boha a poslouchat jeho dokonalý hlas. "Vysvětlení," zašeptal.
"Bylo tam všechno. Co se děje, proč to tak je, jak chci, aby to pokračovalo. Ale to už je teď jedno. Už se stalo." Znovu zavřel oči. "Jsem unavený, odpusť."
"Chápu. Potřebuješ si odpočinout a nabrat síly." Dotkl se jeho tváře. "Upravím ti postel a zhasnu." Zarazil se a pak s povzdechem dodal: "Asi bych měl jít." Spustil jeho postel do vodorovné polohy, upravil mu pokrývku a pohladil ho po ruce.
Druhý muž ho slabě stiskl. "Ne... prosím... " Zavrtěl hlavou v nesouhlasu. "Neodcházej."
Políbil ho zlehka na čelo. "Nepůjdu, když si to nepřeješ. Počkám, až se probudíš."
Klidnější Tony během chvíle usnul. Loki pozoroval jeho tvář, ve spánku uvolněnou. On sám nebyl klidný ani trochu. Potřeboval vědět, co bylo v tom dopise. Vyčítal si, že nepoznal jeho vzkaz mezi řádky. Jistě měl důvod, proč mu to neřekl přímo. Sice nechápal jaký, ale něco za tím být muselo. Uvažoval, zda by se stihl otočit ve svém bytě a vrátit se před jeho probuzením, ale než nad tím mohl začít pořádně přemýšlet, vyrušil ho tichý zvuk, za nímž otočil hlavu.
Dveře se otevřely s jemným zašustěním. Dovnitř vešla zdravotní sestra nesoucí horký čaj ve skleněném džbánu a hned po ní i Bruce se starostlivým a unaveným pohledem.
Loki nikdy nebyl raději, že ho vidí. Potichu se postavil a dal si prst před ústa. Bruce vykulil oči, ale neřekl nic. Jen na něj kývnul hlavou, ať ho následuje ven. Bůh převzal od sestry čaj, opatrně ho postavil na stolek, zkontroloval Tonyho spánek a všichni tři vyšli na chodbu.
Banner si ho vzal za roh. "Loki, co tu, k čertu, děláš?" spustil na něj hned, jak byli z doslechu strážců. "Kde jsi celou dobu byl? A jak ses sem dostal? Kdy jsi přišel? Mluvil jsi s Tonym?"
Zasypával ho otázkami, až se mu z nich zatočila hlava. "Bruci... to je strašně složité." Unaveně si vjel rukou do vlasů a zatahal se za ně. Posadil se na lavičku v prázdné chodbě a pokynul doktorovi, aby se připojil.
Po chvilce váhání si sedl také, obkročmo a s rukama založenýma na hrudi. "Vysvětluj, já mám čas. Nikam se nechystám."
"Nevím, co bych ti vlastně měl říct." Zamyšleně navinul pramen vlasů na prst. "Kde mám začít? Co chceš slyšet?"
"Co třeba to, kdes byl? Proč jsi zmizel a nebyl celou dobu s ním? A co tu děláš teď?" Bruce se mračil se založenýma rukama, ale Loki poznal, že je to pouze starostí o přítele. S bohem nikdy neměl konflikt.
Povzdechl si. "Byl jsem na Ásgardu. Odešel jsem tam hned, co se se mnou Tony rozešel." Znovu se zachvěl při vzpomínce na jejich rozchod, který byl zřejmě úplně zbytečný.
Překvapením pootevřel ústa a povolil ruce. "Cože?"
"Co, cože?" Loki zvedl obočí. "Copak jsi to nevěděl?"
"Ach, tak už tomu rozumím," mumlal si pro sebe. Nahlas pak pokračoval: "Tony nám neřekl, proč jsi odešel. Nikomu se nesvěřil. Prostě jen oznámil, že jsi pryč a že neví, na jak dlouho. Mistrně skrýval své pocity skoro dva a půl roku. Nevěděli jsme, co se stalo, a nedokázali si představit, co se muselo stát, abyste vy dva nebyli spolu." Sundal si brýle a zastrčil si je do náprsní kapsy. "Poslední půlrok je špatný," povzdechl si. "Má často vysoké horečky a při nich blouzní. Vidí tebe, mluví k tobě, jako bys u něj seděl." Pozorněji se na něj zahleděl. "A teď jsi tady. Proč?"
"Bruci..." Naléhavě ho chytil za předloktí. "Ty víš, že jsem do Tonyho byl zamilovaný, že ano?"
"Jistě, to jsme věděli všichni dřív než ty." Usmál se. "O vašich vzájemných citech nikdo nepochyboval."
"No, ano." Pousmál se, avšak rychle zvážněl. "Nikdy bych ho neopustil, pokud by si to nepřál. Nevím, proč to udělal, ale udělal to. A já to strašně rychle vzdal." Rozčileně pohodil hlavou. "Prý mi napsal vzkaz s vysvětlením, jenže já ho nečetl." Bruce na to nic neřekl, jen pozorně poslouchal. Stáhl ruku z doktorova předloktí a obajl si ramena. "Celé tři roky se snažím na něj nemyslet. Nešílet z toho, že mě poslal pryč. Nalhávat si, že to nic nebylo, že to bylo jen... nevím, že to prostě nebylo vážné." Pootočil hlavou a díval se skrze zeď. "Dnes ráno mi matka řekla, že Tony umírá. Napřed jsem se snažil přesvědčit matku i sebe, že je mi to jedno. Jak moc se mi to podařilo, vidíš před sebou." Svraštil obočí v potlačované bolesti. "Doufal jsem, že už ho nikdy nevidím, za to, co mi provedl, ale přesto nebyl jeden jediný den, kdy bych na něj nemyslel," domluvil a pohlédl na doktora, který měl ve tváři soucitný výraz.
Povzbudivě ho poplácal po rameni. "Je dobře, že jsi tady. Určitě mu to pomůže."
"Snad... co ho trápí za nemoc?" zeptal se s obavami v hlase.
"Rakovina. Má metastázy po celém těle." Řekl to naučeným neutrálním hlasem, ale jeho únava, držení těla a tmavé kruhy pod očima jasně hovořily o tom, jakou má o svého přítele starost.
"Jak se to dá vyléčit?" Narovnal se pln naděje. Lidské nemoci neznal.
"Nedá." Smutně zavrtěl hlavou. "V tomto stádiu už ne. Bojoval s tím velmi dlouho, ještě dříve, než mi to řekl. Já to vím asi tři roky."
"To je přesně tak dlouho, jako jsem pryč," uvědomil si s hrůzou. Zvedl se a naštvaně uhodil pěstí do zdi, až si odřel klouby. "Ten idiot! Mohl jsem být s ním!" Zastavil se v půli kroku, jak si něco uvědomil. "Jak dlouho?" zašeptal přiškrceným hlasem.
"Pár týdnů, maximálně," taktéž zašeptal a otevřel náruč bohu, který se zhroutil v nekontrolovatelném pláči.
"Musí se dát něco udělat," vzlykal mu do ramene.
Zavrtěl hlavou a přitiskl ho k sobě pevněji. "Je mi to líto."
Vzpomínky zůstanou - 2. kapitola
15. srpna 2019 v 13:55 | Womiska
|
Vzpomínky zůstanou
Loki se zhluboka nadechl. Snažil se nemyslet na ten rok, co spolu byli naprosto šťastni. Nešlo mu to. Vztekle zavrčel. Vzpomínky se mu zobrazovaly před očima, a i když se sebevíc pokoušel myslet na jiné věci, stále přicházely další a další.
Zvedl se a těkal očima po své komnatě. Vzpomněl si, jak Tonymu slíbil, že ho sem vezme a ukáže mu, jak se spí na královské posteli. Neubránil se úsměvu při vzpomínce na jejich večery, kdy po vzájemném uspokojení leželi v objetí a Jarvis jim pouštěl hudbu k dlouhým hovorům anebo filmy, když se jim nechtělo mluvit, ale spát taky ne.
Zavadil pohledem o klíče od svého bytu, položené na polici nad stolem. Ušklíbl se. Jako kdyby je někdy potřeboval, ve svém bytě byl párkrát a nikdy se neobtěžoval odemykáním domovních dveří. Aniž by nad tím přemýšlel, vzal je do svých štíhlých prstů a zatočil s nimi. Náhle se zatoužil podívat na Midgard. Nebyl tam od té doby, kdy se za ním zavřely dveře Tonyho mrakodrapu.
K cestě na Zemi použil jednu ze svých tajných cest. Před Heimdallem se skryl, i když mu bylo jasné, že bude vědět, kam míří a nepředpokládal, že by kvůli tomu měl později nějaké problémy. Nechtěl však, aby se ho na něco vyptával, necítil se natolik jistý sám sebou, aby klidně odpovídal na možné všetečné otázky.
Kouzlem si opatřil pozemský oblek, aby nepůsobil příliš nápadně, v džínách, sportovní bundě a černé kšiltovce vypadal jako každý druhý Američan procházející se po New Yorku na začátku zimy. U stánku si za vyčarované dolary koupil noviny, neboť na Ásgardu nesledoval příliš čas, chtěl si tudíž zjistit aktuální datum.
Na titulní straně byl vytištěn velkými tučnými písmeny text:
Tony Stark umírá. Převezme jeho firmu slečna Pottsová?
Tony Stark umírá. Převezme jeho firmu slečna Pottsová?
Když noviny otevřel, uviděl na celé dvoustraně barevnou fotografii Tonyho se spoustou hadiček vycházejících zpod košile. Měl zavřené oči a byl mrtvolně bledý, jako by už byl po smrti. Lokimu se udělalo nevolno, v afektu noviny zmuchlal a hodil do nejbližšího koše. Křečovitě došel až ke dveřím svého bytu, poprvé použil klíč, aby si odemkl a vstoupil dovnitř. Prošel chodbou až do obýváku, kde se svezl na kožený gauč, mělce dýchal, aby se nepozvracel a klepal se náhlou zimou, jež zachvátila jeho tělo.
Fotka umírajícího Tonyho ho zasáhla až na duši. Ať si tři roky nalhával, co chtěl, že ho Tony nezajímá, že to byl úlet a že ho vlastně jen štve fakt, že ho neopustil on sám dřív, teď si konečně připustil, že k němu stále něco cítí. Když se pak trochu uklidnil a překonal nutkání na zvracení, došel si do kuchyně nalít trochu vody. Rozhlédl se po svém malém, ale vkusně zařízeném bytě a rozhodl se, že tu pár dní zůstane.
Chtěl zjistit o Tonym víc, ale za ním se jít nechystal. Stará rána se otevřela a velmi bolela. Nechtěl do ní sypat sůl a prohlubovat trápení, které se ještě nestačilo rozhořet v plné síle. Vyčaroval si mobil a objednal si pizzu k večeři.
Pustil si televizi, chtěl se zakousnout do prvního kousku, ale ruka mu zůstala viset uprostřed pohybu. Fotografie v novinách nebyla nic oproti realitě, kterou viděl v televizi. Tony velmi zhubl, přes přístroje a hadičky nebyl skoro vidět. Nemluvil, měl zavřené oči. Nedalo se poznat, zda spí anebo tiše trpí přítomnost kamer. Lokimu se zamžil pohled.
Aniž by si všiml, začal plakat. Plakal kvůli Tonymu stavu. Plakal pro svoji minulost, která skončila. Trvalo dlouho, než mu slzy došly a on se uklidnil a poprvé po třech letech se cítil o trochu volněji.
Podíval se na hodinky. Bylo devět večer. Pozdní doba na návštěvy, ale Loki si na společenské konvence příliš nepotrpěl. Sám sebe se snažil přesvědčit, že do nemocnice jde jen ze zvědavosti, aby zjistil, jestli v televizi nepřehánějí.
Počítal s tím, že bude mít před pokojem ostrahu, oblékl se tedy jako jeden z lékařů. Doufal, že na pokoji bude sám. Trvalo mu pouze pár vteřin, než v počítači na recepci prolomil heslo a zjistil, na jakém pokoji leží. S bušícím srdcem šel po dlouhé chodbě plné bílých zavřených dveří a několika laviček pro příbuzné nemocných. Když došel na konec, kde odbočovala k jeho pokoji, zastavil se a chvíli pravidelně dýchal.
Nasadil na obličej masku vyrovnaného klidu a rozvážným krokem se vydal k jeho dveřím. Jak předpokládal, před jeho dveřmi stáli dva bodyguardi. "Dobrý večer, pánové," pozdravil je s mírným úsměvem. "Jdu pana Starka zkontrolovat. Kdyby chtěl někdo vstoupit, zaklepejte, prosím."
Muži přikývli. Jeden z nich naklonil hlavu. "A vy jste kdo?"
"Ach, promiňte, zapomněl jsem se vám představit. Jsem doktor Odinson, mám dnes v noci službu. Doktor Banner vám jistě potvrdí, že mi na srdci leží jen zdraví pana Starka." Rozhodl se zariskovat a použil Bruceovo jméno. Doufal, že se ve svém úsudku neplete a že muž celé noci nespí ve snaze Tonyho vyléčit.
"V pořádku, děkuji." Muž kývl hlavou a Lokimu se ulevilo.
Nadechl se, vzal za kliku a vešel dovnitř. Polovinu pokoje zabíraly květiny. Loki si pomyslel, že je to divný zvyk, posílat nemocnému člověku kytici, jako by ho mohla snad vyléčit. Druhou polovinu místnosti pak zaplnily různé přístroje a velká postel s nočním stolkem a židlí, pod oknem stálo křeslo a malý gauč pro návštěvy.
Tonyho na nemocničním lůžku přes záplavu hadiček málem nebylo vidět. Opatrně našlapoval směrem k posteli se staženým hrdlem. Několikrát málem ztratil odvahu. Ujít deset kroků pro něj byla jedna z nejtěžších věcí, co kdy udělal.
Dosedl na židli přisunutou k posteli. Snažil si dodat odvahy, aby zvedl zrak k jeho obličeji. Sám nechápal, proč je to tak těžké. Nakonec se po několika okamžicích odhodlal. Putoval očima od nohou směrem k tváři. Do pasu byl zakrytý tenkou přikrývkou. Od pasu výš měl oblečenou nemocniční zavinovací košili, ze které čouhaly hadičky ke všem přístrojům. Pod tím vším prosvítala důvěrně známá namodralá záře reaktoru.
Ruce, volně položené podél těla, měly v sobě zavedené kanyly, do kterých odkapávaly nějaké tekutiny, které Loki nepoznal. Konečně se propracoval až k obličeji. Miliardář měl zavřené oči a slabě, ale pravidelně dýchal. Spal. Nebýt jeho dechu, Loki by si pomyslel, že přišel pozdě. Ani fotografie v novinách, ani záběry kamer ho nepřipravily na to, co viděl.
Tonyho bradka byla dokonale upravena, prokvétala však stříbrem stejně jako krátce střižené vlasy. Vypadal minimálně o deset let starší, než jak si ho pamatoval. S propadlými tvářemi a nažloutlou barvou kůže pokrytou kapkami potu vypadal opravdu příšerně.
Loki na něj zíral a nebyl s to se pohnout. Jakoby nebyla jeho, sledoval svou pravou ruku, jak se ho chce dotknout, přesvědčit se, že to není sen, ale realita. Pohyb nedokončil.
"Škoda, že tu zase nejsi. Ocenil bych, kdybys mi někdy odpověděl a jen tu beze slova neseděl," ozval se z postele chraptivý šepot. "Je ale zvláštní, že máš dnes jiné oblečení. Tak už konečně umřu? Přišel jsi v bílém plášti, abys mě odvedl z tohoto světa?"
Loki na něj vyděšeně zíral a nebyl schopen jediného slova. Vůbec tomu nerozuměl.
"No jasně, zase si můžu vést monolog sám se sebou," povzdechl si Tony a zakašlal. "Odvedeš mě už odsud? Víš, že bez tebe tu zůstávat nechci. Chci umřít, necítit bolest, necítit se bezmocnej a někde v klidu na tebe počkat, až se ke mně připojíš," zachrčel a zhroutil se v záchvatu kašle.
Bůh si všiml, že na bílé košili ulpěly malé kapičky jasně červené krve a malé množství mu zůstalo v koutku úst. Konečně se pohnul, vzal džbán s vodou položený na nočním stolku, trochu nalil do sklenice a trochu na čistý hadřík, který si vykouzlil. Opatrně otřel Tonyho ústa, když dokašlal a podal mu pití. "Napiješ se sám, nebo ti mám pomoci?" zeptal se přidušeným hlasem.
"To zvládnu." Pokusil se vzít sklenici do ruky, ale klepala se mu tak, že se Loki raději nahnul, podepřel mu záda a pomohl mu napít se. Tonyho obestřela bohova specifická vůně a on ji zhluboka nasál a slastně vydechl. "Teď už můžu umřít. Moje halucinace se mě dotkla, promluvila na mě a voní stále stejně opojně. Nic víc už nepotřebuji." Usmíval se.
"O čem to mluvíš?" Bůh se zamračil a položil sklenici zpět na stolek. "Jaká halucinace?"
"Vždycky tu se mnou jen jsi. Nikdy nemluvíš, jen pozoruješ. A nejsi tu doopravdy, nikdo jiný tě nevidí. Umírám, ale mozek mám v pořádku. Vím, že tu doopravdy nejsi. Ale mám rád tvoji přítomnost. Nevyžaduješ po mně pozornost, nemusím mluvit, ale můžu, když chci. Jsi skvělý posluchač." Opět se rozkašlal.
Bůh se k němu naklonil a podal mu sklenici ke rtům. Počkal, až se napije a stále s hlavou skloněnou u jeho obličeje zašeptal: "Dnes tu jsem." Na vteřinu si opřel čelo o jeho hlavu, pak se narovnal zpět na židli a čekal na jeho reakci.
"To je milé, že to říkáš. Musím mít pořádnou horečku," unaveně odpověděl.
Povytáhl obočí. "Zavolej své chlapce, co čekají venku. Potvrdí ti, že jsem tady." Chtěl s Tonym mluvit a zjistit, co se stalo a jakou nemocí trpí. Ale nechtěl se cítit jako podvodník, chtěl, aby věděl, že je tu opravdu s ním.
"Nehodlám ze sebe zase udělat idiota." Mile se usmál. "Mně to takhle vyhovuje."
"Tak to udělám sám." Pokrčil rameny, vzal do ruky džbán a vstal.
Jeho úsměv byl ještě širší. "Jak to chceš udělat? Jsi výplod mojí horečky. Nikdo tě neuvidí."
"Nemáš horečku. Teď ne. Tak sleduj," usadil ho a šel ke dveřím. Zaklepal na ně a jeden z mužů vstoupil.
"Doktore, stalo se něco?" zeptal se úslužným hlasem.
"Můžete mi zajistit čaj, prosím?" požádal s milým úsměvem.
"Jistě, zavolám nějakou sestru."
Podal mu džbán a přátelsky mu poklepal na rameno. "Velice vám děkuji."
Muž kývl, převzal džbán a zase za sebou zavřel dveře. Loki se posadil zpět a vychutnával si Tonyho šokovaný výraz.
"Opravdu jsi tady," konstatoval nemocný.
"Ano."
"Vypadni." Řekl to tak klidně, jak dokázal. Byl však všechno, jen ne klidný. Přístroje zaznamenaly prudkou změnu rytmu.
Loki pohledem zkontroloval čísla na monitoru. Ještě o trochu se zvedne tep a přiběhne sestra nebo mu srdce vypoví službu. "Co prosím?" Překvapeně zamrkal.
"Vypadni," zopakoval svůj příkaz.
"Proč?" zeptal se nechápavě.
"Nechci ti dopřát to pobavení, aby ses díval, jak umírám." Pokusil se o pevný hlas, ale hrdlo jej zradilo. Mluvení ho vysilovalo a nutilo ke kašli.
"Vypadám snad, že se bavím?" tiše hlesl, když mu znovu podával sklenici s vodou. Tony jen zavrtěl hlavou, že nestojí o jeho pomoc a pokoušel se záchvat kašle překonat sám. "Ale no tak, nehraj si na hrdinu a nech mě, ať ti pomohu."
Dusící se Tony s kapkou slzy v oku nakonec podlehl a slabě upil. Loki zaznamenal, že tep se vrací do stabilnějších hodnot. Nemocný se zavrtal zpět do polštářů a zavřel oči. Nechtěl se na něj dívat. Ne teď, když věděl, že je skutečný a ne jen výplodem chorého mozku.
"Tony, proč mě tu nechceš?" Loki sklopil oči k zemi. "Co jsem ti provedl?"
"Tři roky jsi na mě sral. A teď sem přijdeš, jako by se nechumelilo. A já z toho mám vrnět blahem?" Nedostatek dechu mu nedovolilo vložit do hlasu potřebné rozhořčení.
"Rozešel ses se mnou." Postavil se a došel k oknu. "Odkopnul jsi mě a nedal mi ani slovo vysvětlení." Díval se na noční město a hlavou mu proběhla vzpomínka.
Vzpomínky zůstanou - 1. kapitola
14. srpna 2019 v 21:19 | Womiska
|
Vzpomínky zůstanou
Jsou to tři roky, kdy egoistický miliardář ukončil vztah s bohem neplechy, jenž se zlomený vrátil na Ásgard.
Zpráva o Tonyho vážné nemoci Lokiho citelně zasáhne a rozhodne se o situaci zjistit více. Pohled na umírajícího muže, k němuž stále chová nezmenšenou náklonnost, jej zastihne zcela nepřipraveného.
Vzpomínky se prolínají s bolestnou přítomností, kde jediná jistota je ta, že smrt si přijde pro všechny.
Upozornění: boyxboy, slash, vulgarismy, sexuální scény, AU, OOC.
*****
"Loki, mám pro tebe zprávu od Heimdalla," pronesla Frigga, jen co se posadil k malému stolku v její komnatě, aby si spolu vypili čaj jako každé ráno.
"Z jakého důvodu si z tebe dělá poslíčka? Proč mi to nevzkázal po nějakém vojákovi nebo mě nezavolal?" zeptal se a povytáhl obočí.
Žádnou jinou emoci neukázal, ale viděla na něm, že je rozhořčený. V duchu se usmála nad jeho reakcí. "Usoudil, že od nikoho jiného bys zprávu nevyslechl. A protože je to důležité, požádal mě. Nemusíš se rozčilovat." Položila mu ruku na rameno, jemně ho pohladila a posadila se z druhé strany stolku.
Loki neodpověděl, nalil čaj do bílých šálků, opřel se a vyčkával. Nechtěl slyšet žádné zprávy a už vůbec ne ty důležité. Vyhovoval mu jeho momentální klidný způsob života a nepřál si žádné jeho narušení.
"Když ses vrátil domů, požádala jsem Heimdalla, aby pro mě sledoval jednoho smrtelníka. Průběžně mě zpravoval o tom, jak se mu daří." Mrkla na něj, ale jeho obličej nenaznačoval žádný zájem.
Všiml si jejího pohledu, napil se čaje a zeptal se, i když ho to vůbec nezajímalo: "Proč bys potřebovala sledovat smrtelníka? Starosti o Ódina ti nestačí?"
"Mám starost o všechny, kdo žijí v našem vesmíru. A o některé se zajímám více. O svou rodinu, přátele, a o osoby, které jsou pro moji rodinu důležité."
"Matko, tak už mi to řekni a neobcházej okolo horké kaše. Když je to tak důležité, ať to mám za sebou a můžu si jít sbalit věci na lov." Nudilo ho její tajnůstkářství. Dělala to každou chvíli - začala o něčem mluvit a poté trvalo dlouho, než to z ní vypáčil. Dnes na to obzvlášť neměl náladu, těšil se na výlet a na jízdu na svém černém hřebci.
"Můj drahý, obávám se, že na lov nemůžeš jet," sdělila mu smutně. "Čeká tě jiná, o dost důležitější cesta."
"Nikam jinam se nechystám. Mohla bys mi to, prosím, už říct? Čaj mám dopitý, a sice si s tebou povídám rád, ale už mám zpoždění." Loki se snažil skrýt svou netrpělivost, ale jemné bubnování prstů na kožený opasek ho prozradilo.
"Thor s ostatními už odjeli. Máš spoustu času. Dáš si ještě čaj?" řekla s úsměvem.
"Matko, rád jsem tě viděl, ale už musím jít." Zvedl se, políbil ji na tvář a zamířil ke dveřím. Dnes na to její protahování vážně neměl chuť. "Měj krásný den," popřál jí s rukou na klice. Už začínal otevírat dveře, když mu řekla tu důležitou zprávu.
"Anthony umírá."
Do Lokiho jako kdyby udeřil blesk. Ztuhnul na místě, velice pomalu se nadechnul a s nejvíce neutrálním hlasem, jaký dokázal zrovna vytvořit, se zeptal: "No a?"
"Měl bys jít za ním," navrhla mu jemně.
"Řekl mi, že už mě nikdy nechce vidět. Jeho poslední přání mu hodlám splnit."
Frigga k němu přistoupila, zezadu ho objala kolem ramen a cítila, že se jemně chvěje. "Promysli si to, synu. Jsou to už tři roky. Mnoho věcí se změnilo. Budeš si to vyčítat tisíce let, pokud za ním nepůjdeš."
Loki se vymanil z jejího objetí a podíval se jí zpříma do očí, z kterých jako by mu chtěly šlehat blesky. "Nepůjdu za Starkem, ani kdyby padala obloha. Nezajímá mě, co se děje. Má okolo sebe dost přátel, kteří se o něj postarají. Neudělám ze sebe idiota a nepůjdu se nechat dobrovolně vyhodit podruhé." Dokončil pohyb rukou, stiskl kliku a odešel.
Za zavřenými dveřmi zůstala viset ozvěna jeho slov. Frigga z něj cítila velmi dlouho potlačovanou bolest a lámala si hlavu, jak mu pomoci.
Loki poslední metry do své komnaty doslova běžel. Jakmile za sebou zavřel dveře, ihned je magicky zamkl a odstínil. Teď nechtěl být nikým rušen. Svezl se na zem a prudce oddychoval. Pročísl si dlouhé černé vlasy a myšlenky mu hlavou létaly obrovskou rychlostí. Byl naštvaný na matku, že mu připomněla něco, co se tři dlouhé roky snažil ukrývat ve svém nitru a zakazoval si na to myslet. Veškerá jeho sebekázeň tímto selhala a on před sebou opět viděl Tonyho, který ho opustil.
Přišel domů a hned po příchodu cítil, že je něco špatně. Přepadl ho tíživý pocit, který mrazil až do morku kostí. Odložil kabát a zaměřil se na návštěvu sedící na obrovské půlkruhové sedačce. Na konci před prosklenou stěnou seděla Pepper, v ruce držela skleničku s průhledným nápojem, který nedokázal identifikovat.
Tony seděl kousek vedle od ní, na kolenou měl otevřené černé desky plné papírů a plnicím perem ve svých štíhlých prstech po nich kmital velkou rychlostí. O něčem spolu mluvili tak tiše, že se k jeho uším nedoneslo ani slovo. Boha si nevšiml ani jeden z nich.
Lokiho se zmocnila nepochopitelná žárlivost, když viděl, jak sedí vedle sebe, ač k tomu neměl důvod. Tonymu bezmezně důvěřoval. Vložil mu do dlaní své srdce a věřil, že je u něj v bezpečí. Dnes však bylo cítit ve vzduchu něco zlého, co ho nutilo se oklepat náhlým chladem. Ucítil vzadu na krku studený pot, ačkoliv v mrakodrapu bylo příjemné teplo. Nutkavý pocit, že se stane něco špatného, ještě zesílil, když Pepper položila přátelským gestem svoji ruku na Tonyho stehno. Ten se ošil a s nohou ucukl.
Loki se konečně pohnul ze svého místa a rozešel se k nim. "Ahoj," pozdravil a sklonil se ke svému milenci, aby ho políbil. Tony sebou roztržitě pohnul a Lokiho rty sjely na jeho tvář. Vyklenul nad tím jedno obočí a posadil se vedle něj, zatímco Peoper odpovídala na jeho pozdrav. "Děje se něco?" zeptal se ostražitě.
Situace v pokoji byla napjatá a jemu se nechtěla vůbec líbit. Neodbytný pocit se mu zavrtával do mozku a rozeběhl jeho srdce o několik tepů rychleji. Žaludek se mu sevřel, když se mu Tony zadíval na pár sekund do očí a viděl v nich bolest a strach.
"Pojď se mnou, prosím," řekl tiše. Podal desky Pepper, která je s úsměvem převzala. Chytil boha za ruku a postavil se. Do očí se mu nepodíval, sledoval tkaničky svých tenisek.
Loki přijal nabízenou dlaň a nasucho polkl. Došli do společné ložnice a Tony si unaveně sedl na postel. S povzdechem si prohrábl vlasy a pak se s prázdným pohledem podíval na druhého muže, který s pootevřenými ústy hleděl na několik krabic vyskládaných ve dvou komíncích vedle postele.
Bůh ukázal třesoucí se rukou na krabice a udělal krok zpět. "Co - co to má být?" Zhoupl se mu žaludek a měl problém se nadechnout.
"Tvoje věci," hlesl Tony. Spletl prsty do sebe a neustále je nervózně proplétal, visel na nich očima a přál si, aby to měl rychle za sebou.
"Proč?" zeptal se zaraženě. "Něco jsem udělal? Ublížil jsem ti nevědomky?" Oči ho začínaly štípat, jak se nevychované slzy snažily protlačit z jeho slzných kanálků ven.
"Ne." Tonyho odpověď nemohla být kratší. Na Lokiho se nepodíval.
"Tak… proč?" naléhal a hlas se mu zadrhl. "Už mě nemiluješ? Našel sis někoho jiného? Přestal jsem tě bavit?" Zlomeně usedl na zem proti němu. Chtěl, aby se Tony zvedl, obejmul ho, řekl mu, že ho stále miluje a že to byl jen blbý žert. Smrtelník však jen mlčel se skloněnou hlavou a vrtěl s ní v odpovědi na otázky. Loki rozpřáhl ruce v marném gestu. "Málo se ti věnuju? Jsem mizerný v posteli? Nebo co?"
"Nikdo tě v posteli nemůže překonat," odpověděl smutně.
Za normálních okolností by tato věta vyzdvihla Lokiho sebevědomí do nebeských výšin, teď se to však nestalo. První slza opustila jeho oko a putovala po bledé tváři. "Tony, do prdele, mluv se mnou!" Přisunul se k němu a chytil ho za ruce.
Tony se na něj opatrně a velmi rychle podíval, než zase sklopil zrak. Loki si sotva stačil všimnout, že má vlhké tváře.
"Promiň," zašeptal miliardář zkroušeně. "Bude to tak lepší." Vyprostil jemně své ruce z jeho a něžně ho pohladil po tváři.
"Bude lepší, když už se nebudeme vídat."
"Tony, nedělej mi to. Řekni mi, co dělám špatně a já to napravím," prosil a sliboval.
Muž už stál ve dveřích, pozoroval třesoucího se milence a na odchodu mu řekl: "Loki, není to tvoje chyba. Ty… jsi dokonalý."
"Tak mi řekni, proč mě opouštíš." Slzy už mu nepokrytě stékaly po lících a on jich nedbal. Odložil svou hrdost a poníženě plakal, neboť muž, kterého miloval, ho právě opustil a co hůř, bez vysvětlení.
"Všechny věci máš pečlivě zabalené. Prosím, zkontroluj si, zda máš všechno. Zajistím někoho, aby ti to odnesl a -"
"Ser na to."
Zvedl se ze země. Jeho nitro se bouřilo pod protichůdnými pocity. Jedna část chtěla Tonyho prosit a žadonit, aby ho neopouštěl. Druhá chtěla rychle utéct, zmizet co nejrychleji, neponižovat se před ním dál.
Otřel si bezvýsledně slzy, které okamžitě nahradily další. Narovnal se, přelétl pohledem krabice a lusknutím prstů je odčaroval do svého bytu v New Yorku, ve kterém nebyl od doby, co se nastěhoval k Tonymu. Nepotřeboval tam chodit, vše, co mu bylo drahé, měl u Tonyho. Především tam měl jeho. Na zbytku nezáleželo, vše se dalo koupit nebo vykouzlit.
Tony se pousmál zdviženým koutkem úst. "Zapomněl jsem..."
"Nebudu tě prosit. Když mě nechceš, nebudu ti překážet. Slibuji, že už o mně neuslyšíš. Zmizím z tvého života, jako bych nikdy neexistoval." Řekl to hlasem prostým všech emocí, ale uvnitř křičel. Cítil, jak se jeho duše trhá na kusy a ponechává v něm hluboké a bolestivé šrámy. Postavil se k němu. Zvedl mu bradu a donutil mu pohlédnout do očí. "Opravdu to takhle chceš?" zeptal se třesoucím se hlasem. Zatoužil ho obejmout, stulit se k němu do náruče a zapomenout na tuhle noční můru.
Tony sklonil zrak a opustil teplo vycházející z Lokiho dlaně. "Zkontroluj si ty věci, prosím," řekl tiše. Natáhl k němu ruku, jako by se ho chtěl dotknout, rychle ji však stáhl a opustil místnost.
Loki věděl, že za chvilku se neudrží a propukne v nekontrolovatelný pláč, vedle než budou tekoucí slzy vypadat jako úsměv. Nechtěl, aby se tak stalo u Tonyho doma. Urychleně vyběhl z ložnice a cestou popadl kabát. Po Starkovi a Pottsové už se neohlédl, nedokázal to.
Gratuloval si, že se zhroutil až ve výtahu.
Christmas time
Ashes of Eden - 2. kapitola
6. prosince 2015 v 12:18 | Fay
"Nepřehánějte, pracoval jste na tom projektu krátce," mávl rukou Fury a vstal.
"Myslím, že je na čase odejít. Zítra v osm!" zvedl výhružně prst, vykročil ke dveřím, těsně před nimi se ještě otočil a dodal: "Ne aby vás napadlo Lokimu cokoliv říct."
Malá ukázka z druhé kapitoly. Přeji pěkné čtení.
-f-
Ashes of Eden - 1. kapitola
23. listopadu 2015 v 22:55 | Fay
Trochu jiná slash povídka. Snad se vám bude líbit a necháte mi tu komentář :-)
I zde platí výstraha před občasnými sprostými slovy a obsahem aspoň 16+.
-f-